Vítězku odvezli z cíle na vozíku. Epický boj, nebo předplatné na diskvalifikaci?

Selfová se živí psychiatrií. Není tedy divu, že se na závod velmi důkladně připravovala také mentálně. Poslední týdny před maratónem trávila čas rozjímáním a vizualizací sebe sama, jak protíná cílovou pásku s rukama vítězně vztyčenými nad hlavou. Její vize se nepotvrdila. Pásku sice protnula jako první z žen, ruce však nad hlavou neudržela a otázkou bylo i to, zda skutečně vyhrála.

Na trati Selfová několikrát zkolabovala. Na nohy se postavila pouze s pomocí sedmnáctileté dívky, která také soutěžila, ovšem v kategorii štafet. S její dopomocí protnula Selfová i cílovou pásku a okamžitě poté se zhroutila. Bylo patrné, že bez pomoci středoškolačky by mohlo vše dopadnout docela jinak. Záchranná služba ji v cíli ihned umísťuje na invalidní vozík a odváží na ošetřovnu. Výsledný čas činil 2 hodiny, 53 minut, 55 vteřin. Z pěkných 4:12 minut na kilometr ovšem její rychlost na posledních dvou kilometrech klesla až na 5:01.

„Nejsem si úplně jistá, co se stalo. Na několik posledních kilometrů se mé nohy proměnily v želé a po každém kroku pode mnou povolovaly. Vím, že jsem zahlédla cílovou pásku," vyprávěla později běžkyně novinářům z Dallas News. Organizátoři měli plné ruce práce s rozhodováním, zda Selfovou diskvalifikovat, nebo její vítězství uznat. Druhá v cíli měla čas 2:56:36. Ředitel závodu pak předstoupil s prohlášením, že Selfovou uznávají jako vítězku. Prý prověřili časy čtyř dalších pronásledovatelek a dospěli k přesvědčení, že její odstup byl natolik velký, že by s největší pravděpodobností zvítězila i bez pomoci.

Selfová sama byla v té době v bezvědomí. Když se v rukou lékařů vzpamatovala, její první otázka byla: „Vyhrála jsem?" Na svůj kontroverzní finiš si vůbec nepamatovala. Jedna z dívek vítězné štafety projevila přesvědčení, že výsledné rozhodnutí pořadatelů bylo ovlivněno i faktem, že v maratónu v Dallasu nerozdávají žádné prize money. „Kdyby tomu tak bylo, byl by určitě problém," řekla dívka novinářům.