Článek
Snad všichni, i ti později narození, budou ‒ když už ne z vlastní zkušenosti, tak alespoň tak nějak intuitivně ‒ souhlasit, že poslední dobou (řekněme za posledních 100 let) nabyl lidský technologický pokrok téměř nekonečných rozměrů. Za poslední století jsme projevili tolik lenosti, že jsme vymysleli hromadu nejrůznějších samohybů, abychom nemuseli chodit po svých. Po obýváku se nám prohánějí roboti a luxují za nás a stírají prach. Práci jsme z velké části omezili na bušení do klávesnic počítačů. A večer než jdeme spát, obšťastníme svůj chrup bateriovým automatickým kartáčkem. Že nás všechen ten pokrok ještě nezahubil, je snad jen dílem poťouchlé náhody.
Ruku v ruce s technologickým a technickým pokrokem totiž kráčí chřadnoucí lidské tělo, o duchu snad raději ani nemluvě. Stále více a více lidí na celém světě trpí následky nedostatku něčeho tak prostého a jednoduchého, jako je pohyb a také konzumací nezdravého jídla (kterého se s největší pravděpodobností ani nedotkla lidská ruka).
Jedna obsáhlá studie vědců z Maastricht University sledovala vývoj kalorických výdajů dospělého člověka v čase s přihlédnutím k narůstajícímu využívání „technologií šetřících čas" (například automobilů) a k rostoucí popularitě „zábavních technologií" (například televize, počítač, internet). Výsledek? Asi už nikoho nepřekvapí: S razantním nástupem technologií šetřících čas (zhruba od roku 1940), začala křivka denních energetických výdajů prudce klesat.
A tím, jak si do našich životů prorazila cestu i zábavní elektronika, se klesající trend ještě více posílil. V grafu je pak vidět ještě jeden bod zlomu ‒ někdy kolem přelomu tisíciletí dobyl celou planetu nejen signál televizních vysílačů, ale masivním způsobem také internet. To byla zatím poslední rána pro již tak skomírající křivku energetických výdajů dospělých.
Poslední šok na závěr: Tipnete si, o kolik se snížily naše výdaje (jinými slovy doba, po kterou se hýbeme a náročnost pohybů, které vykonáváme) od roku 1900? Střízlivé odhady hovoří o 60 %, ty méně optimistické dokonce o 70 %. Snížili jsme odpovídajícím způsobem také naše energetické příjmy? Nebo snad zlepšili kvalitu stravy? Co nakonec děláme s tím časem, který nám naše technika ušetřila?
