Článek
Martine, ty už nějakou dobu běháš. Proč jsi začal běhat i se psem? Je to normální?
Skloubil jsem tak své dvě dlouholeté vášně – běh a pes. Od malička jsem vyrůstal v rodině se psem a pár let už také běhám. Tak jsem si řekl, proč to neskloubit dohromady a nemít u toho běhání navíc parťáka, se kterým můžu sdílet radost.
Dobře, ty jsi byl zvyklý na běhání, ale co pes? Lze prostě vzít svého čtyřnohého přítele a vyběhnout?
Já měl štěstí, že se mi do ruky dostal pejsek, který byl zvyklý na každodenní aktivní život, i když na volno, takže i pro něj to určitě byl výkonnostní posun. Mám aktivního živého psa, který naštěstí nebyl zvyklý na nějaké povalování na gauči. Celkově se dá ale říct, že přerod na opravdu krosového psa není záležitost dní, ale spíš měsíců. Tady se vyplatí postupovat rozumně, aby společné běhání i toho psa bavilo, aby mu to člověk neznechutil a neodradil od toho běhání. Aby to zkrátka byla pro oba radost.
S jakým psem běháš? Jak by měl vlastně takový pořádný běžecký pes vypadat?
Myslím, že na tom zase až tak úplně nesejde. Většina lidí se canicrossu věnuje na rekreační úrovni, takže to berou spíše jako alternativu k venčení. Vezmou pejska do postroje, navléknou se do sedáku, vezmou amortizační vodítko a vyrazí ven. Lidi běhají s jack-russelly, kokry...
A ten tvůj je přesně co zač?
Mám fenku Sheilu, je to pes z útulku. Nějaká kříženka louisianského leopardího psa s ohařem, možná labrador tam sehrál taky nějakou roli, přesně se neví. Je to takový hravý třicetikilový mix všeho možného s loveckými pudy. Běháme spolu asi tři měsíce a už teď vidím, že je Sheila úplně ideálním psem na canicross. Je soutěživá, baví jí to, neustále mě táhne kupředu, má velkou výdrž.
To amortizační vodítko vezmu někde v účetnictví? (smích) Jak vypadá správná canicrossová výstroj a výzbroj? Dejme tomu, že psa máme, běhat taky umíme, co všechno je ještě třeba?
Amortizační vodítko je vodítko s tlumením. Není to pevná šňůra, ale je tam gumový, pružný prvek, který tlumí nárazy, takže to společné běhání je pak pohodlnější jak pro psa, tak pro páníčka.
| CANICROSS |
|---|
| • Počátky canicrossu v Čechách bychom mohli datovat kolem let 1994-1995. Tento sport se k nám dostal z Francie, kde se těší podstatně většímu zájmu veřejnosti. V Čechách se z této mimosezonní kratochvíle ostřílených musherů postupně stal plnohodnotný sport. |
| • Protože se jedná o mushingovou disciplínu, jeho pravidla spravuje Svaz sportu psích spřežení (SSPS). Ten spravuje i jiné individuální disciplíny jako např. skijöring (běžky se psem) nebo bikejöring (kolo se psem) a mnoho dalších. |
| • Poslední tři roky zažívá česká republika boom tohoto sportu a ze závodů o dvou desítkách nadšenců jsou dnes akce, kde startuje i 150 závodníků. Do canicrossu začínají postupně pronikat i profesionální běžci, a tak není nouze o parádní výsledky, kde na trase dlouhé 5 km ti nejlepší dobíhají do cíle v časech pod 14, někdy i pod 13 minut. |
Kromě vodítka tam máme postroj pro pejska. Tady se nedoporučuje nic podceňovat a pořídit opravdu postroj vhodný a dobře sedící na ten náš čtyřnohý motor. Je dobré si to vyzkoušet třeba na nějakém společném tréninku se zkušenějšími. Taky je dobré odlišovat vyloženě závodní postroje, které sice umožní psovi i jeho doprovodu maximální výkon, který ovšem trvá třeba deset patnáct minut, ale nemusí být pohodlný na delší společné výběhy. Já jsem spíš na delší trasy, takže jsem zvolil maximálně pohodlný postroj špičkové skandinávské provenience. S celkovým vybavením, tedy postrojem, vodítkem a „sedákem" jsem se dostal na cenu tří a půl tisíc, což mi nepřijde nijak strašné.
Říkal jsi, že spolu běháte už čtvrt roku. Je to na psíkovi nějak vidět? Projevuje se na něm nějak váš společný trénink?
No tak určitě. Neběháme spolu rychlostně, spíš se soustřeďujeme na vytrvalost, tomu je přizpůsobený i ten spí běh, kdy Sheila nelítá tryskem, ale je spíše v mírném klusu, v příjemné konstantní zátěži. Pes začne spalovat přebytečné tuky, které na sobě má. To je asi podobné jako u člověka. Fenka se pěkně nasvalila, v tucích šly asi tři kila dolů.
Je to také nějaký rozdíl pro člověka? Změní canicross třeba nějak tvůj postoj?
Mě samotného překvapilo, jak velký rozdíl to je. Když pominu fakt, že vám pes přidá na rychlosti, což ocení ti, kteří honí čísla, příčky, tabulky, tak zásadní je, že jde o úplně jiný styl běhu. Ideálně padnoucí sedák člověku sedí dobře na bocích a pejsek přes ně přirozeně táhne běžce dopředu. Bude chvíli trvat, než si najdeš ten správný postoj. U mě to trvalo dva tři týdny, než mě přestala pálit lýtka.
Kolik tak s Sheilou naběháte za měsíc?
Neběháme pořád jen na vodítku. Je potřeba, aby pes měl i nějakou dobu regenerace. Nechci ho tím uštvat a chci, abychom se během bavili oba. Měsíční dávka se pohybuje někde mezi 250-300 kilometrů za měsíc. Z toho jsou tak dvě třetiny v tahu, v postroji, zbytek dáváme bez.
Ty jsi známý tím, že holduješ zdravé stravě. Co pes? Upravoval jsi jídelníček také jemu?
Se Sheilou jsme přešli na barfování, přirozenou, syrovou stravu tak, jak je pro psy přirozené. Žádné granule. Maso, zelenina, vločky, lněná semínka...
Kolik jde s takovým cvičeným psem vlastně uběhnout?
Jsou lidi, kteří se specializují vyloženě na dlouhé tratě, běhají třeba se psy Horské výzvy, i devadesát kilometrů v kopcích s velkým převýšením. Fyzicky jsou na tom psi určitě hodně dobře, tady jde spíše – stejně jako u člověka – o hlavu. Jde o to, abychom to psovi neznechutili, aby sám chtěl a bral to jako zábavu. Je třeba psa připravovat postupně, pomaličku zvyšovat dávky. My konkrétně jsme před nedávnem absolvovali Lipno Ice Marathon, takže zatím máme společné maximum 42,2 kilometru na ledě a sněhu.
