Článek
Lukáš Konečný při tréninku se švihadlem.
Bylo běh pro vaši profesionální kariéru boxera důležitý?
Já to beru tak, že běhání je základ fyzičky. Svým způsobem jsem běhal vždycky rád, protože šlo o ideální fyzickou přípravu. A boxovat bez fyzičky nejde.
Kolikrát týdně jste běhal?
To se nedá přesně říct. Někdy byl trénink o tom, že jsem odběhl deset kilometrů, příště jsem běhal jen při rozcvičení. Ale při boxerském tréninku hodně naběháte, třeba jen krátce mezi boucháním do pytlů. Taky záleží na počasí. Když mám v tělocvičně pás, tak jdu na pás, což jsem ale dříve tak často nedělal. Když to odhadnu, tak asi třicet kilometrů za týden za posledních osmnáct let.
Platila u vás úměra - víc potřebuju shodit, víc běhám?
Asi jo. Hodně jsem používal běhání na dodělávání váhy. Venku bylo čtyřicet stupňů, já si nasadil čepici, bundu, tepláky. Navléknul jsem si navíc beranici, byl jsem jak pako a šel jsem běhat dvanáct kilometrů a vypotil i čtyři kila. Nemohl jsem potom ani stát, ale potřeboval jsem udělat váhu na zápas.
Měnil se běžecký trénink s blížícím se zápasem?
Běhal jsem dlouhé tratě, nejvíc jsem dal asi třicet kilometrů najednou. Ale jak se blížil zápas, tak jsem zkracoval distance. Třeba třikrát čtyři kilometry. Dále osmistovky, čtyřstovky, dvoustovky, sprinty.
Měl jste během kariéry nějaká omezení?
Trenér mi zakazoval mezi zápasy půlmaratón. Povolil mi desítku, ale víc už ne, že bych byl rozbitý a tím narušil přípravu, což je logické.
Vaše kariéra profesionálního boxera skončila, polevil jste i v běhání?
Běhám pořád, asi ne tolik, protože neřeším tolik váhu, ale běhám pořád a rád. Často si jdu zaběhat na pás, protože jsem líný jít ven, když třeba není hezky. Ale především tím šetřím čas. Střídám třeba mlácení medicinbalem do zdi a běhání na pásu.
Bydlíte s rodinou v Ústí nad Labem, kam se tam dá vyběhnout?
Tam nejde víceméně jinak než v kopcích a podél Labe a cyklostezky. Ale většinou jsem běhal do kopců.
A při častých soustředěních v Německu?
Klasika - pás a rovinky.
Co vy a novinky v oblasti oblečení, techniky?
Sporttestery jsem řešil rád. Když člověk běhá sám, tak se potřebuje porovnávat, naplánovat trénink. Jsem takový, že jsem si většinou dopředu řekl co a jak. Jestli na klid, tep, čas, kilometry. Ve volné přírodě se těžko kontroluje průměrná rychlost, vzdálenost, takže sporttester byl ideální. Mohl jsem si pak vše korigovat.
Víte, kolik jste běžel závodů?
Málo. Začal jsem asi před čtyřmi lety v Ústí, tam jsem si bez tréninku šel zaběhat deset kilometrů. A bavilo mě to, lidi jsou okolo, člověk se vyhecuje. A protože jde o závod, tak uděláte lepší čas.
Takže máte za sebou jen tu desítku?
Jestli se dobře pamatuju, tak dvakrát pět kiláků, dvakrát deset a dva půlmaratóny.
Takže teď je na řadě maraton?
Ten mě určitě láká a asi i ultramaratón, ale na ten bych se musel připravit. Já jdu na to v uvozovkách bez přípravy. Před pár týdny jsem dal Jizerskou padesátku a přitom jsem dva roky nestál na běžkách. Podobně jedu i běhy, vím, že mám nějaký základ. Ale je pravda, že když už se daný závod blíží, tak se snažím trochu víc. První půlmaraton jsem zaběhl 1:31:23 a říkal jsem si, ty vole, takový kousek a mohl jsem to mít pod hodinu a půl. Takže na druhý jsem se už lehce připravoval. Zvládnul jsem to, ale těsně a málem jsem chcípnul. Vím, že každá další vteřina je smrtelná. Myslím, že tenhle rok si ho někde zaběhnu. Musím se ale aspoň decentně připravit. Ne jako když jsem přijel z dovolené, kde jsem se ládoval, pil a šel jsem na půlmaraton, to je blbý.
Máte vysněný čas na maratón?
Hlavním cílem je doběhnout. Ale to musím vždycky, pokud nebudu debil a nepřepálím tempo a nepřišly by nějaké smrtelné křeče. Klasicky si stanovím cíl a ten si pohlídám na hodinkách.
Jako profesionální boxer jste běhal, abyste měl váhu do zápasu. Teď to je hlavně kvůli tomu, abyste nekynul? Vaše náklonost k pravidelné stravě je známá...
Tak, tak. Rád žeru, rád se napiju. Proto se chci účastnit závodů, abych měl motivaci. Logicky se běhá hůř s pětaosmdesáti kily, než když máte o deset méně. Upravím si trochu životosprávu, abych pak netáhnul deset kilo navíc.
Jeden u běhání čistí hlavu a vypne, druhý ne. Jak jste na tom vy?
Já neposlouchám moc hudbu, ale hodně přemýšlím o ostatních činnostech. Běžím a vzpomínám si - tomuhle jsem nezavolal, tohle nezařídil, většinou dojde tak na pět věcí, na který si ale při doběhu špatně vzpomínám. Když běžím, mám hlavu v klidu a můžu řešit resty. Já nemám kalendář, tak se snažím mít všechno v hlavě. Dá se říct, že u toho i pracuju.
Dlouhé roky jste byl nejlepším českým boxerem, je opravdu na sto procent konec?
Já beru, že jo. Mám problémy s očima. Dál lehce boxuju. Mám pětaosmdesát kilo, což není ideální. Pokud bych dostal nějakou smrtelnou nabídku, tak bych do toho možná šel.
"Smrtelná" je finančně významná?
Tak, tak, ale také i zajímavé jméno, ale taková už nepřijde. Jedna finanční nabídka byla, ale pořád to bylo málo, abych do toho šel a riskoval. Rodina, máti, Jarka (manželka), babičky jsou rády, že mají ten stres za sebou. Jsem soutěživý typ. Box je také o dokazování. Dokázat si, že na to máte. Samozřejmě musíte zvážit pro a proti, člověk si také může pokazit jméno.
Co Lukáš Konečný dělá, když neboxuje?
Je toho moc, měl bych to zkrouhnout. Za prvé z toho nejsou pořádný prachy a za druhé nejsem doma s rodinou.
Takže co vše?
Mám hospody, trénuju v Praze, v Ústí. Také už politika, která nepřinese žádné finance, ale vezme hodně času. Beru to jako investici, pokud chci něco změnit a jít výše. Je to jako v boxu. Musíte něco udělat, poté se uvidí, jestli to k něčemu je, nebo ne. Box jsem nedělal pro peníze, ale proto, že to byl můj koníček a chtěl jsem něčeho dosáhnout. Časem se ukázalo, že se dá i něco vydělat. Taky mám pod sebou nějaké boxery, domlouvám zápasy, potom jsem ještě generální sekretář České unie boxerů profesionálů.
