Článek
Malebná hospůdka uprostřed lesů byla bohužel zavřená.
Sním, či bdím? No, boty už mám stejně mokré skrz naskrz.
Památný strom se postaral o památné chvilky.
Už jen všechno vyždímat a hurá ke slavnostní tabuli!
Aprílové počasí
Počasí v době startu jako by chtělo dokázat meteorologům, žabičkám zeleným, že se mýlili stejně jako vykladači mayského kalendáře – nepanovalo takřka jarní počasí a teploměr neukazoval přes deset stupňů nad nulou. Bylo kolem nuly a vytrvale sněžilo.
Poučen a vyškolen počasím islandským, zvraty nenadálými, balím do běžeckého batůžku kromě čaje a sladkých tyčinek náhradní bundu i kalhoty. A pro jistotu i pár balíčků chemického instantního tepla v prášku. Člověk nikdy přesně neví, při jaké teplotě se mu podaří umrznout. Vzhledem k celkovému profilu a povrchu trati – mix silnic s turistickými lesními a polními pěšinami v neprobádaných oblastech – přivěšuji na batoh i pár teleskopických hůlek.
Přírodě neporučíš
Zpočátku cesta příjemně ubíhá a sněhové srážky dodávají přirozenou a zároveň neopakovatelnou atmosféru Vánoc. Běžecké oblečení načichlé dýmem tradičních františků a krosové botky načichlé tradičním odérem námahy, potu a utrpení už jen dokreslují beztak slavnostní ladění těchto prostých a přece tak vzácných chvil. Jedna noha míjí druhou v navyklém rytmu a zuby krosových podrážek zanechávají ve sněhu strojově pravidelné otisky. Jestli tohle není ten nejlepší dárek od Ježíška!
Ale protože příroda je příroda a přírodě neporučíš, hlásí se i ona ke slovu – vytrvalé sněžení přechází do vytrvalého deště se sněhem a později už jen čistého deště. Shora se valí spousty vody, dole se válí spousty vody ve skupenství sněhovém. Boty jsou promočené durch po prvních kilometrech.
Kilometry turistickými chodníky odsýpají výrazně pomaleji, než jak jsem původně doufal. I při použití hůlek dává sněhová nadílka mým nohám pěkně zabrat. Nejdříve prošlápnout tlustou vrstvu sněhu, a když už se zdá, že podrážky bot konečně dospěly ke stabilnímu podkladu a tělo se chystá k dalšímu mohutnému odrazu, boty podkluzují a ke slovu přicházejí pomocné opěrné body poskytované vidiovými hroty holí.
Sváteční chvíle tichého utrpení
Využívám jednu ze zastávek v turistickém altánu k zesílení ochranných vrstev – oblékám záložní bundu i kalhoty. A stihnu si i zanadávat na svojí neprozřetelnost, že jsem si s sebou nevzal i náhradní rukavice. Na posledních sedm kilometrů už musím zcela promočené rukavice úplně sundat, hodit naštvaně do batohu a doufat, že se mi zmrzlé prsty podaří udržet při životě pomocí jednoho z ohřevných sáčků, který budu střídavě žmoulat v levé a pravé ruce.
K aktivaci zázračného pytlíku prý stačí jej pouze vyjmout z igelitového obalu a jemně protřepat. No, asi jsem víc míchal, než třepal, protože moc nehřeje. Ale ruce alespoň nejsou celou dobu v malých studených bazénech ve tvaru palčáků.
Zase vítěz!
No co vám budu povídat, do cíle jsem se dostal ve značně zdevastovaném stavu. Původní smrtelnou pánskou chorobu, totiž rýmičku, kterou jsem trpěl v době startu, se mi téměř podařilo vyměnit za zápal plic. Vše, co šlo, jsem promočil. Vše, co šlo, jsem unavil. Ale k překvapení všech jsem obhájil loňské vítězství. Jak by také ne. Takový úkol je v případě závodů o jednom účastníkovi více než snadný. Stačí dokončit.
