Už tě tu nechci nikdy vidět! křičel majitel restaurace na triatleta. Ten byl nespravedlivě za vyžírku

Triatlonisté, mezi něž Bobrowski patří, mívají někdy velmi neortodoxní způsoby tréninku. Stejně to má i pan Jaroslav. Celých dvacet hodin, po něž trápil své tělo, se pořádně nenajedl. Po dokončení extrémně vyčerpávajícího tréninku se rozhodl doplnit propálené kalorie ve své oblíbené restauraci Running Sushi, která má vlastně i název korespondující s jednou z jeho tří závodních disciplín. Se zlou se ovšem potázal.

Sushi restaurant v Landshutu nabízel akci „all you can eat", vše, co zvládnete sníst, za necelých 16 eur. Právě této akce vyčerpaný sportovec využil a v ten večer podle některých německých zdrojů spořádal celou stovku drobných porcí na malých talířcích. Když triatlet vyrovnával při odchodu svůj účet, nestačil se divit. Majitel restaurace ho seřval na čtyři doby, že mu sežral jídlo pro pět lidí, že není normální a že už ho ve svém podniku nikdy nechce vidět.

Zaražený sportovec si na vlastní kůži ověřil, že reklama je jen napomádovaná zdechlina a marketingovým řečičkám se nevyplácí věřit. Přišel, poctivě si objednal, co podnik nabízel, a poctivě také všechno zaplatil. I přesto byl za grázla. Co je psáno, zkrátka někde neplatí, bývalé Západní Německo nevyjímaje. Asijská kuchyně se v Německu pro sportovce prostě neosvědčila. Možná teď tvrdě trénující triatlet přehodnotí svůj vztah k syrovým rybám zabaleným v rozvařené rýži a napříště zkusí třeba řeckou nebo italskou kuchyni. Snad bude příště jen dalším spokojeným zákazníkem. Jakou reklamu si celým incidentem udělala restaurace Running Sushi, zůstává otázkou.