Článek
Jako každé ráno se i toho dne vydává Moninda na svůj ranní běžecký trénink o délce třiceti kilometrů. Jen s jednou drobnou změnou. Dnes si o dvě hodiny přivstal a místo v sedm vyráží už v pět ráno, aby na sedmou byl už zase doma. Jeho domovským prostředím je Spring Road Trail v Auburnu ve státě Maine. Co Marube ale neví, je, že v době hlavního napájení divokých šelem z širokého okolí jezera Auburn Lake poběží zrovna okolo. Málem se mu to stává osudným. A kdo ví, jak by dopadl někdo jiný, kdyby neuměl běhat tak rychle jako Marube.
Po osmi kilometrech běhu se Moninda ocitá tváří v tvář hned dvěma medvědům. Ve své domovině už při tréninku zažil i setkání s levhartem, medvěda ale za čtyři roky provozování svého koníčku ještě nikdy nepotkal. Zpanikařil, jako by to udělal kdokoli jiný. „Medvěd mi nahání hrůzu, protože za prvé umí lézt na stromy a za druhé umí plavat. A já neumím plavat, ani šplhat rychle na stromy," komentoval běžec svůj zážitek pro Sun Journal.
Vylučovací metodou se tedy rozhodl, že nejjistější bude utéct. Naštěstí stál nedaleko, asi třicet metrů, opuštěný dům. Moninda později odhadoval, že medvědi urazili tuto vzdálenost asi za polovinu času, co on. „Stačilo dalších třicet metrů a měli by mě," uvažoval Marube. Ten vběhl dovnitř a rychle za sebou zavřel rozvrzané dveře. Postoupil dále do místnosti a čekal. Chatrné dveře by pravděpodobně nevydržely nápor medvěda, tito dva exempláře se ale ukázaly spíše jako hravá nežli agresivní zvířata. Keňan měl štěstí ‒ medvědi se nakonec rozhodli odejít. „Byl jsem připravený bojovat o život. Byla by to poslední další možnost, která mi zbývala," líčí napínavé chvilky šťastný Marube.
Opustit svůj oblíbený trail ale určitě nehodlá. Dál bude běhat po cestě Spring Road Trail, jen si k tomu bude vybírat vhodnější hodinu.
