Článek
Když minulou neděli dobíhalo padesát tisíc běžců do cíle newyorského maratónu, Johnsonová už mezi nimi nebyla, bývalá učitelka tělocviku ale nebyla zapomenuta. Do penze šla, když ji bylo devětapadesát let, od té doby poznala 25 maratónských cílů v New Yorku v řadě.
Jubilejní byl pro ni tragický. Deset kilometrů před cílem klopýtla, spadla, zranila se, přesto se zvedla a pokračovala. Téměř osm hodin ji trvalo, než mohla definitivně zastavit. Konečně cíl. Následující ráno šla s medailí na krku ven, tak jako sedmnáct let předtím, šlo přece o rituál. Sice zraněná, ale šla, do nemocnice nechtěla. Populární Al Roker ji pogratuloval, ona se vrátila spokojená do hotelového pokoje. Den na to zemřela. Medaile ze závodu ležela na prádelníku.
„Byla šťastná, nemohla si přát více, možná ještě pár let více," citoval před dvěma lety dceru Dianu Boydstonovou server people.com.
Filmař Gabe Spitzer tento příběh natočil, natolik ho zaujal. „Chtěl jsem vyprávět story. Když mi producent poslal článek o ní, věděl jsem, že tady je co říci. Většina lidí v devětapadesáti letech myslí na důchod a sezení na pláži. Ona se rozběhla a milovala to. Většina lidí je ve třiceti ztracená, pokud nejsou na správné cestě. Ona nás naučila, že nikdy není pozdě zkoušet, zamilovat se, najít nový směr," řekl Spitzer pro ESPN.
Záznamy na VHS kazetách
Johnsonová žila se svoji dcerou a vnučkou v San Jose v Kalifornii. Měla dvacet fotoalb plných vzpomínek, každý závod zdokumentován. Známá byla pro své účasti v New Yorku, přitom zaběhla asi sedmdesát maratónů od 61 do 86 let.
Filmaři použili její projevy, které pronesla na základních školách a běžeckých kempech. Některé byly ještě na VHS kazetách. Medaile měla v šatníku, spoustu trofejí skrývala v garáži.
„Ona tuhle (běžeckou) komunitu milovala. Rozběhla se a nechtěla být starou paní, která tlačí před sebou doma vysavač. Každé ráno běhala, také milovala pocit úspěchu. Každé ráno ve čtyři vstala a četla si verše z Bible. Její disciplína byla inspirující," dodal Spitzer.
