Hlavní obsah

Tři dny neskutečné dřiny bez spánku. Veterán ještě umí zabrat

Tampa

Tři dny si nedopřál Alex Estrella spánek a nepřestával běžet. Vytrvalostní výzva, zčásti s plnou polní a ve vojenské obuvi ale nesloužila primárně k prověření jeho sil. Bývalý voják tak uctil památku pětileté dívky, která přišla o život z rukou vlastního otce. Zároveň svým činem podpořil dětskou nemocnici.

Foto: facebook Shriners Hospitals for Children

Veterán elitních jednotek nyní bojuje za lepší svět - a beze zbraně.

Článek

V pátek 8. ledna uplynul přesně rok od chvíle, kdy otec pětileté Phoebe Johchuckové zastavil svůj vůz na vysokém mostě přes Tampu Bay, vynesl své vlastní dítě ven a hodil jej do vod mexického zálivu. Malá holčička neměla šanci tento čin psychopatického otce přežít. Později vychází najevo, že jejich rodinu musela pětkrát navštívit sociální správa a sedmkrát lidé z okolí volali na linku SOS v obavách o dívčino bezpečí. Otce závislého na drogách nic z toho nezastavilo.

Alex Estrella dívku ani její rodinu osobně neznal. Přesto se rozhodl uctít svým heroickým výkonem mladinkou oběť hrůzného činu. Není to poprvé, co zkouší limity svého těla a své vůle ve prospěch ostatních. Tentokrát běhal nepřetržitě od 8. do 10. ledna po dobu 51 hodin na 17 mil (přibližně 27 kilometrů) dlouhé cestě mezi dětskou nemocnicí Shriners Hospitals for Children v Tampě a molem na Clearwater Beach.

Estrella sloužil u elitních jednotek americké armády U.S. Army Rangers. První sedmnáctimílovou trasu urazil bývalý voják s plným batohem používaným těmito jednotkami o váze přes 30 kilogramů a v kanadách. I po převlečení do běžeckého vybavení a obutí běžeckých bot nebyl jeho úkol právě snadný. Charitativní běžec se musel vyrovnávat s oblastmi s hustým provozem a nešetřila ho ani samotná příroda, když se přihnala mohutná průtrž mračen.

Celou akcí chtěl veterán získat finanční prostředky pro dětskou nemocnici. Doufal, že svým příkladem strhne pozornost veřejnosti rovněž na problémy nejmladších členů společnosti, a že na památku malé Phoebe uskuteční lidé nějaký peněžní dar. „Mým cílem bylo nezastavit. Věděl jsem, že když mě lidé uvidí, budou ochotni pomoci," řekl k tomu samotný veterán.

Nechali byste se strhnout k finanční pomoci, kdybyste viděli nějaký „šílený“ sportovní čin?
Ano. Čin nemusí být nikterak šílený, pomáhám i sám/a od sebe.
72,7 %
No, to by se vidělo, jak moc by byl šílený.
5,4 %
Ne, dejte pokoj, mám co dělat s pomáháním sám/a sobě!
21,9 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 703 čtenářů.
Související témata: