TRASA: Ze Sněžky do Pece pod Sněžkou ‒ Panoramata zajištěna!

Cesta z kopce dolů by měla být snazší než obráceně. Ne vždy je tomu tak ale docela. Hned z vrcholu vede nepříjemný padák po kamenných stupních, kde při brždění dostanou stehna pořádně zabrat. Na první důležitý bod na trase je to přesně kilometr, na němž 100 metrů sklesáte a 240 vystoupáte. Poté se ocitnete v Obřím sedle. A tam pozor! Pozor, ať se nedopustíte stejné chyby jako my, kteří se nechali zlákat krásnou kameny dlážděnou cestou. Modrá značka tam byla, tak co, jsme určitě dobře, ne? No nebyli. Potupně se vracíme zpět do Obřího sedla a místo polské modré turistické volíme českou modrou turistickou značku.

Následuje krásných 2,5 kilometru víceméně po rovině, přes bažinu, v níž se rodí řeka Úpa až k první osvěžovně na trati ‒ Labské boudě. Tady vyměníme modrou turistickou za červenou vedoucí méně zavádějícím směrem, na jihojihozápad. Necelého 2,5 kilometru nás dělí od další občerstvovací stanice pro znavené běžce, od turistické chaty Výrovky. Od Luční nás ještě trochu potrápí táhlé, nepříliš prudké stoupání. U Památníku obětem hor se ale osud láme na tu příznivější stranu a nás čeká nádherný sešup k Výrovce. Tady přímo letíte. Roztáhnete doširoka ruce, vypnete hlavu a pustíte nohy ze řetězu. Je to taková slast a takový svistot, že určitě začněte brzdit ještě dlouho před chatou.

Čeká nás zatáčka vlevo na zelenou až k Richtrovým boudám. Je to nádherných 1,6 kilometru rajského sešupu a kilometrů zdarma, takzvaně na volnoběh. Občas pod svýma nohama uvidíte na asfaltu pár vykřičníků. To když se blíží o něco prudší klesání. Opatrnost je jistě na místě. Váš běh může nabrat opravdu vysokých otáček a záchranná brzda koleny o vydrolený asfalt by mohla být opravdu velmi, velmi ošklivá a bolestivá.

Od Richtrovek nás čekalo dalších 3,6 km, a to pouze směrem dolů. Sklesat je třeba dalších 372 metrů. My jsme už zůstali věrni asfaltu a po něm se vinoucí cyklotrase. Na výběr ovšem máte ještě obě červené varianty. Tou nalevo přes Modrý důl nebo napravo přes Zelený důl. Všechny tři cesty se pak setkávají opět v centru Pece. Únava nohou už je znát, a tak i přes stále klesající sklon cesty trochu zpomalujeme, abychom odlehčili krutě zkoušeným stehnům a kolenům.

Naše odysea končí na parkovišti u zánovního služebního vozu zahraniční výroby s radiálními pneumatikami. Mapy.cz nám zpáteční trasu ze Sněžky spočítaly na téměř přesně 11 km. My jich i s trochou toho bloudění dali přes 13. Celkově jsme nakmitali přes 20 km, tedy skoro půlmaratón. Tomu se říká dobrá příprava na olomoucké klání za necelé dva týdny! Značně znaveni volíme nejbližší vhodné restaurační zařízení. Volba padá na to s andělským názvem. „Nevím přesně, jak se ta hospoda jmenovala, ale servírka byla prostě anděl!" vyjádřil se k tomu později redakční kolega Libor.