TRASA: Trutnov ‒ drsný běh mezi hromadnými hroby

Kde jinde posedět, nechat se prodchnout historií města a třeba i Evropy, nadchnout se pro nějaké to horské dobrodružství, když ne na Krakonošově náměstí. Samozřejmě bychom také mohli zavítat do některé z kaváren či restaurací malebných přilehlých ulic, ale to až po běhání. Nejdříve práce, pak legrace.

Z Krakonošova náměstí se vydáme nejlépe Jihoslovanskou ulicí. V krásném podloubí mineme mnoho lákavých obchůdků, které si prohlédneme později. Na konci ulice nepřehlédneme nenápadnou odbočku vpravo do úzké uličky U Studně a přeběhneme moderní zasklený mostek. Jím ladně překonáme největší komunikaci stojící mezi námi a přírodou.

Následně se pouštíme do boje s prudkým kopcem vedoucím od ulice Pod Sadem až na vrchol kruté vyvýšeniny. Směřujeme vzhůru, kam až to jde. Ocitáme se na dobře značené a velmi pěkně udržované naučné stezce Po stopách války 1866 na Trutnovsku. Po té se budeme držet z větší části našeho tříkilometrového kolečka. Je to vlastně takový běh od hrobu ke hrobu. Masovému. Prusko-rakouská válka byla zkrátka asi pořádná řež. Prusové to Rakousku řádně nakládali a Cimrmanem nenávidění jižní sousedé všechny bitvy prohráli. Tedy s výjimkou právě Trutnova. Zde slavil sbor podmaršálka Gablenze dočasný úspěch. Jak ale svědčí po celém vrchu rozeseté hromadné hroby, byl to úspěch draze vykoupený.

Geopatogenní zóny zasypaných mrtvých bojovníků naštěstí střídají i krásné, Evropskou unií jistě finančně štědře podpořené altánky. Jinak by běžec snad i propadl depresi. Některé přístřešky jsou navíc vybavené ohništěm, takže v případě rodinného výletu je možno po tréninku vyměnit běžecké tenisky za grilovací jehly a oddávat se aktivnímu odpočinku.

Zhruba v polovině cesty, na jižním cípu našeho hranatého běžeckého okruhu překřížíme zelenou turistickou značku, abychom se nejprve oddali sladkému klesání a následně vypouštěli duši v prudkém stoupáku na kótu 514. Těsně pod ní si zbudovali své rejdiště odvážní mladí bikeři (bikepark). Když vidím jednu z klopených zatáček zakončenou statným stromem, nedivím se místním povídačkám o často přistávajících vrtulnících záchranné služby...

Další seběh dolů a opět je tady naučná stezka. Budeme se jí sveřepě držet, a to až k Janské kapli. Kdo se nebojí kopců ani duchů vojáků, jež vypálili kule dodnes zaseklé v omítce kapličky, vypraví se po hadovité stezce až na vrchol kopečku. Ostatní kapli ladně podběhnou traverzem a dále po naučné stezce zleva minou krásný prastarý vodojem z roku 1902, několik dalších pomníčků a celý tříkilometrový okruh uzavřou.

Výškové skotačení nám dá bratru 140 metrů, takže pokud jste šli do nástrah stoupáků opravdu s vervou, pot se z vás bude jen řinout a stehna s lýtky budou zatuhlá jak řádně uzrálý beton. Dejte několik koleček. Následovat bude už jen velmi příjemný sešup zpět do civilizace a zasloužený chlazený drink pod dohledem Krakonoše nebo třeba skupiny divokých jaguárů na Náměstí republiky.