TRASA: Plzní v poklidu mezi třemi řekami

Když jsem stanul uprostřed Plzně, v samotném centru města oděn do běžeckých trenýrek a funkčního trika, připadal jsem si trochu nepatřičně. Ale opravdu jen chvíli. Až překvapivě rychle ‒ běžec doslova po několika skočných krocích ‒ se člověk ocitne uprostřed zeleně. Nejprve jsem musel jedním okem pohlédnout směrem k dominantě, Katedrále svatého Bartoloměje na náměstí Republiky, ale pak už nic jiného, jen Dřevěnou ulicí vprostřed náměstí na Pallovu ulici, podběhnout magistrálu a pak už jen běžecké labůžo po cyklostezkách a pěšinách Štruncových sadů.

Překvapila mne malebnost zákoutí pod Vodárenskou věží. Vodní nádrž s mostkem pro pěší, kachničky, bujné vodní rostlinstvo, to všechno přispívalo k běžecky svátečnímu ladění brzkého odpoledne. A to vše bylo významně narušeno pohledem na jakousi značně zanedbanou bezdomovkyni neurčitého věku a vlastně i pohlaví, kterak si vyzouvá škrpály a jímá se svá velmi znečištěná chodidla cachtat v průzračné vodě nádržky. Narůstá ve mně strach, aby z toho kachničkám neslezly plovací blány. Není to hezký pohled. Časté mytí krátí žití, to je jasné, ale toto byl antihygienický extrém.

Rychle zapuzuji nevábný obraz ze své mysli a raději následuji naučnou stezku Údolím Radbuzy, abych ji ‒ poté co po pěší lávce přeběhnu Mži ‒ vyměnil za naučnou stezku Údolím Berounky. Plzeňáci tu mají nějak moc řek, napadá mne, nevím ani proč. Nacházím se vlastně na samém soutoku Radbuzy a Mže, přesně tam, kde se z jejich vod rodí Berounka.

Následuje kolečko kolem sportovního komplexu všemožných hřišť a kurtů. Zahlédnul jsem také venkovní horolezeckou stěnu s úctyhodnými převisy. Nejprve pohodlná zpevněná cesta, poté „singletrack" mezi kopřivami a hojnou travou. Změna je život a přírodní povrch je lepší pro vaše chodidla i klouby. Když se má cesta začíná znovu ohýbat na jihozápad, opouštím naučnou stezku Údolím Berounky, přebíhám zpět Mži a naučnou stezkou Údolím Mže a kolem dalších tenisových kurtů uzavírám osmičku ve Štruncových sadech u podchodu.

Samotná osmička má 3,3 km a převýšení několik málo metrů. Asfaltové cesty podél řek jsou lemovány šotolinovými stezkami, které jsou jednak příjemnější na běhání, jednak ještě blíže poklidně šplouchajícím a bublajícím vodám. Nemohu odolat a dávám si celou osmičku ještě dvakrát. Opravdu pěkný kousek přírody uprostřed krajské metropole. A když navíc budete mít štěstí jako já, ucítíte mezi přírodními pachy také jemnou bramborově nasládlou vůni pivovarského sladu.