Článek
Keňský relax před startem.
Dvě Jardova trika na startu.
Vítěz MČR Vít Pavlišta se šťastnou třináctkou.
Do pardubického světla na konci tunelu právě vbíhá Jiří Soukup, Pan Borec.
Ano, bylo! Jakožto nejhodnotnější položku startovního balíčku (hned vedle startovního čísla a funkčního trička) jste objevili celou sedmičku lahodného moku ze Šlechtitelské stanice vinařské z Velkých Pavlovic. Už jenom to stálo za tu veškerou dřinu. 21,0975 kilometru? Legrace! Nikdo ovšem nezaznamenával názory běžců, kteří přijeli na perník a odváželi si víno. Zvláště pak keňští běžci, kteří již tradičně závod vyhráli na všech frontách, museli být překvapení, když se poprvé seznámili s naším vínem i perníkem!
Ale nepředbíhejme. Zpět na začátek. Podle dlouhodobější předpovědi bylo radno očekávat kolem 12 °C, pod mrakem a možná i nějaký ten jarní deštík. Když ale s Jardou Urbanem přijíždíme na soutok Labe a Chrudimky, slunce se činí a zastihuje mne zcela nepřipraveného. Bundu odkládám jednomyslně, ale mé odhalení dlouhého trika už naráží na hradbu úsměšků jak Jardy, tak jeho trenérského otce. Za trest si vyžádám jedno z náhradních trik Jardových. S krátkým rukávem samozřejmě. Kraťasy mám svoje a kšiltovku taky, takže ve startu už nic nebrání.
Třeská výstřel a já se naposledy zahledím na záda takových kapacit, jako je Pavlišta, Pechek, Kamínková nebo Sekyrová. Na dvouokruhovou trasu mezi Smetanovým a Pernštýnským náměstím se vydávám téměř bezcílně. Je jaro, lásky a únavy čas, tak kam se honit, že? Na druhou stranu jsem ale chtěl ze sebe vydat maximum. Jarní maximum. Takže jsem zanevřel na všechny stopky, sporttestery i aplikace a pojal závod ve stylu jednoho starého kamaráda „poběžíme, dokud nepadnem".
| První tři místa v kategorii mužů i žen si uzurpovali Keňané ze stáje Benedek Team. Absolutní vítěz Kymaiyo Hillary doběhl v čase 01:03:37. Mistrovství ČR v půlmaratonu patřilo Vítu Pavlištovi (01:07:31) a Petře Kamínkové (01:18:00). |
Na pardubické trati je nejlepší to, že je plochá a rychlá, vhodná k lámání osobních, případně i cizích rekordů. A to je určitě příjemné zjištění. Bohužel dostal stejné informace také vítr, takže se na ploché, někdy nepříliš chráněné trati pěkně rozběhl, někdy i přímo proti závodníkům. „A je to v pytli," říkám si. Žádný vymazlený čas. Ale jelikož jsem s sebou neměl nic, co by mne mohlo stresovat, byl jsem v klidu. Zvláště pak, když jsem na trati potkal borce nejborcovatějšího ‒ Jiříka Soukupovic, devadesátiletého nejstaršího maratónce celé republiky. Pere se statečně s trasou i větrem, a tak si jen beru kšiltovku do ruky, aby mi neodlétla někam do teplých krajin, a tiše a radostně trpím dál.
V cíli mi někdo tiskne do ruky celou půldruhalitrovou láhev vody. Nálada se mi ještě lepší ve stanu s občerstvením, kde vdechuji závodnické noky, malinovku, kávu a jablko. K velké radosti nalézám v prostoru cíle i velký stánek s pravým pardubickým perníkem a pořizuji domů srdéčko na usmířenou: „To máš ještě jako návdavek k tomu, že jsem doma celou sobotu nepřekážel!"
