Článek
O co jde? O dvě ocelové ližiny spojené v přední části konstrukcí, na kterou jsou upevněna řídítka. Prostě koloběžka na led ‒ až na to, že místo jednoho stupátka jsou tady dvě. Stojíte vždy na úzkém plastovém stupátku naraženém na jednu z lyží. Žádná kola, brzdy, převody. V jednoduchosti je síla. Je to stroj určený na led, kterého si však bohužel v našich krajinách užijete jen sporadicky. Proto lze ledoběžku vybavit plastovými lyžičkami a vyrazit s ní také na sníh. Jde to, ale co si budeme namlouvat, led je prostě led.
K čemu je to dobré, zlaté brusle, vyrazím na zimák, říkáte si možná. Jasně, možná máte pravdu. Ale když poprvé vyrazíte třeba na Orlík a na mostu přes Otavu se podíváte do hloubky pod sebou do ledového království vměstnaného do koryta řeky, máte pocit, že vám do teď v životě něco scházelo. Z té ledové samoty a ticha přerušovaného jen písněmi praskajícího ledu vás v mrazu nejspíš nejprve zamrazí, ale pak se poprvé odrazíte a vydáte se vstříc dobrodružství. Pomalu a pohodlně.
V poledne se vylodíte na břeh, zapálíte oheň a k obědu opečete třeba buřta s hořčicí, nebo ti cílevědomější müsli tyčinku bez hořčice. Čaj vás zahřeje zevnitř, plameny se odráží ve sněhu, a teď už víte, že ledoběžka je to pravé! „Nazdaaaar, jak to jde?" konečně první bruslaři v protisměru. „Pod mostem bacha na díry, ale jinak dobrý až k zámku, pak už spíš slabší led a voda," a jede se dál. Pohyb v ledovém království je nádherný, ale samozřejmě je potřeba mít oči na stopkách. Do vody se propadnete lehce a zpátky na led se dostává těžko. Je tedy potřeba být připraven, vybaven a nic nepodceňovat. Tady je pár základních tipů.
| Co s sebou na ledoběžkovou výpravu? |
♦ Vyprošťovací bodce
Jsou naprosto základní věcí, kterou ale spousta lidí nemá. A to stojí pouhé tři stovky – k dostání jsou na vynikajícím webu věnovanému dálkovému bruslení, který doporučuji pročíst a v době ledové sledovat. Informace odtud a z jejich souvisejících FB stránek jinde nenajdete. K čemu jsou? Hádejte. Led kupodivu klouže. A když se propadnete, nemáte se logicky na ledu čeho chytit a při vylézání neustále sklouzáváte zpět do vody. Bodce jsou pak skvělou pomůckou, prostě zabodnete a vytáhnete se na led.
♦ Hůl
Hůlky, hůl nebo jakýkoliv klacek sebraný cestou v lese jsou taktéž nezbytné. Proč? Přeci kvůli zjišťování kvality ledu. Tady je to hodně o zkušenostech, ale když do ledu bodnete a praskne nebo se objeví voda, je logicky lepší se mu vyhnout. To ale neznamená, že když led neprobodnete, cesta je bezpečná. Právě naopak. Je potřeba sledovat jakékoliv změny v ledu, jeho tloušťku, trhliny, praskliny, vzduchové díry a tak dále. Machři pak určují podle zvuku ledu jeho tloušťku, ale to chce pár odježděných zim.
♦ Házecí šňůra
Šňůra nebo lanko, lano, provázek, prostě cokoliv, co vám kolega hodí a čím vás případně vytáhne. Opravdu k nezaplacení.
♦ Bágl
A ne prázdný. Osobně vozím vše, co mám na sobě, ještě jednou naskládané v igelitových pytlích v batohu. Ono je hezké se z vody vyhrabat, ale když to máte k autu třeba 20 kilometrů ledovým vichrem, můžete se cestou zpět krapet přinastydnout.
♦ Kolega
Asi bych na led nikdy nevyrazil sám. Jak led vydává všelijaké zvuky, je dobré si s parťákem dodávat odvahy, a hlavně vás má případně kdo vytáhnout. V neposlední řadě pak vás má také kdo vyfotit, když se propadnete do ledu. A to se hodí.
♦ Tretry
Toto není bezpečnostní pomůcka, ale další ledoběžková nezbytnost. Ano opravdu potřebujete mít na nohách něco, co neklouže. Hřebíky jsou ideální. Takže atletické tretry a přes ně třeba neoprenové návleky na kolo, nebo alespoň teplé ponožky. Jinak vám totiž zmrznou prsty. Mohou stačit i nesmeky, ale hřebík je prostě hřebík.
♦ Sirky, papír, buřt
Není nutné, ale vylodění na pláž, oheň na sněhu a buřt s hořčicí je skutečně krásný a silný zážitek.
| Co když dojde k průseru? |
Když se přeci jen propadnete, příručky hovoří o následujícím postupu:
- nepanikařit,
- pokud je k dispozici kolega, nechat se vyfotit,
- nalézt směr, odkud jste k díře přijeli a vylézt tím směrem – led je tam logicky pevnější,
- položit se na hladinu, jako když plavete, a pomocí bodců se vytáhnout na led,
- nejsou-li bodce, pak je potřeba se na led vymrožit pomocí kopu nohama. Ruce by měly být podél těla. Prostě jako mrož. Ale zkoušet bych to nechtěl.
- pokud je kolega, využít jeho. Hlavně jeho šňůru.
- když je fakt zle a nejde nic, položte se rukama na led a čekejte. Třeba omdlíte, ale měli byste k ledu přimrznout a nepotopit se. Alespoň krapet naděje na to, že si vás třeba někdo všimne, než přijde obleva.
Závěrem
Ono to může vypadat, že si z toho dělám legraci, ale opak je pravdou. Jakmile vyjedete třeba na Orlík v době, kdy tam není moc lidí, uvidíte sami, jaký z toho máte pocit. Je to nádhera, ledová samota, ticho prostoupené jen praskavými a třaskavými ledovými zvuky. Ticho plné všelijakých pastí, od trhlin přes dvojáky až po vzduchové kapsle. Je potřeba mít oči na stopkách a uplatňovat zlatou zásadu – když si nejsem jistý, tak tam prostě nelezu... Tak třeba ještě vyjedete. Sportu zdar!
Připraveno ve spolupráci s kolobezkovyportal.cz.
