Článek
Naučila mě totiž běhat. „Viváče" jsou klasické bosoboty, které se snaží maximálně simulovat pocit běhu naboso. Šlápnete na kořen? Bolí to. Šlápnete na šutr? Bolí to ještě víc. Sklon mezi patou a špičkou je nulový, podrážka třímilimetrová, a když dopadnete na patu, zatraceně rychle si to propříště rozmyslíte. Nejenže odezva z povrchu je blesková a přesně víte, po čem běžíte, zároveň jsou boty ohebné, prostorné v oblasti prstů a díky tomu všemu příjemně komfortní.
Tak proto mám Vivobarefoot rád. A proto v nich běhám už tři roky. Původně ve Vivobarefoot One, které ale už na sklonku loňského roku pomalu dodýchávaly a letos definitivně odešly na věčnost, nyní něco přes měsíc v modelu Stealth. Byl to intenzivní běžecký měsíc a cíl byl jasný – důkladně botky prověřit a zjistit, zda to, co mě nadchlo u předešlých bot, zůstalo, a zda drobné chybky, které mi vadily (ale zase nic tak strašného to nebylo), výrobce vyžehlil.
Odolná a tenká podrážka
A začneme od podlahy. Už ve „Onech" jsem si ověřil, co je ta největší pecka, kterou se mohou Vivobarefooty chlubit – podrážka odolná vůči propíchnutí. Je to vážně husarský kousek. Představte si, že máte na noze jen třímilimetrovou slupku, která je tak pružná, že ji můžete zkroutit do vývrtky nebo z ní udělat zámotek. Je to v podstatě jako vaše druhá kůže, díky níž dokonale cítíte každý kamínek pod chodidlem, jen s tím rozdílem, že vydrží skoro všechno. Důkazem jsou právě One, jejichž podrážka vypadá i po několika letech běhání jako nová. A Stealth mají tuhle parádičku taky.
| Plusy |
|---|
| Odolná a tenká podrážka |
| Dobrá odolnost proti vodě |
| Pohodlné |
| Dobře drží |
| Mínusy |
| Na začátku tužší |
| Vyšší cena |
| Cena |
| 3590 Kč |
Další věc, která mě na Stealthech baví, je svršek. Je lehoučký a velmi příjemný na dotek. A přitom – což je skvělé – odolává vodě mnohem lépe než One. Poznal jsem to hned při svém prvním dostaveníčku s mokrým výběhem. Ta proměna byla opravdu zásadní. Zatímco u One stačilo pár menších kaluží a vevnitř bylo rychle mokro, Stealth vydrží o (velké) poznání déle. A to se šikne. Alespoň mně totiž tohle u One vždy hodně vadilo.
Další rozdíl? Ve Stealthech bylo tepleji než v modelu One. Ten byl z lehké síťoviny a při běhu větřík botu profoukl až na nárt, což bylo příjemné během vlahých letních rán, ale o poznání méně na podzim, v zimě a na jaře. Ve Stealth mě nic takového nečekalo – nárt byl v teple. Noha se ani o moc více nepotí – přiložený leták tvrdil, že je použité vlákno Outlast reguluje teplotu přesně podle potřeb běžce. A já to po testování během chladnějších i teplejších výběhů mohu potvrdit.
Trochu tužší, ale je to jen o zvyk
Teď krátký odskok k velikostem. Pokud se rozhodnete koupit boty Vivobarefoot, kupte si je větší, než jste zvyklí. A ne jen o trochu větší.
Už při svém prvním nákupu u Vivobarefoot jsem pochopil, že všechno, co jsem do té doby věděl o nakupování bot, bylo špatně. Sáhl jsem tehdy automaticky po „své" velikosti 42, ale prodejce mě rychle vyvedl z omylu. I z míry. Doporučil mi boty ne o číslo, ale hned o dvě větší. Takže jsem si tehdy zvykal na ploutve o velikosti 44. Trvalo mi to dva, možná tři týdny – nezvyk to byl velký –, ale pak už jsem na tuto volbu nedal dopustit.
Také Stealthy jsem tím pádem chtěl ve velikosti 44. Překvapilo mě, že si na tuto velikost musím znovu zvykat, přestože jsem s One odběhal hodně stovek kilometrů. Nejspíš to ale bylo tím, že Stealthy jsou oproti One přece jen trochu tužší. Cítit to bylo zejména ve špičce boty. Předpokládám, že je to daň „voděodolnější a teplejší" konstrukci. A takovou daň docela rád zaplatím.
Chvíli jsem si tedy připadal trochu neohrabaný, ale pak se zase vše srovnalo. Když ale píšu o tuhosti, neberte to zase tak doslova – obvyklé „čáry-máry", jako je rolování bot do ruličky apod. lze se Stealthy bez problémů provést (jak je vidět na fotografiích).
Když už jsme u těch rad, přidám ještě jednu. Pokud s bosobotami začínáte, jděte na to zvolna. Nenaložte si desítky kilometrů najednou, protože v nich nohy začnou fungovat trochu jinak a promění se váš běžecký styl. Postupně si zvyknete, chodidla i lýtka zesílí, vše se automaticky srovná.
Ani lehčí terén nevadí
Výrobce označuje Stealthy za silniční boty, já jsem s nimi zkusil vyrazit i do lehčího terénu. Bylo zřejmé, že se na asfaltu cítí nejlépe, ale ani na jiných površích se v nich neztratíte. Poradily si i s kratším trailem, ale „lesním mužům a ženám" bych doporučil logicky spíše trailové Viváče. Nicméně pokud trénujete hlavně na silnici či stezkách, a chtěli byste vyrazit třeba na některý ze závodů seriálu Běhej lesy, nemusíte měnit náčiní.
Jen v opravdu velkém terénu nebo na nepravidelných šutrech není běh nic extra příjemného, a pokud nejste masochisti, rádi se mu v těchto botách vyhnete. I když proti gustu...
A ještě design – boty jsou černé a nijak zvlášť výrazné. Pro extravagantní týpky tedy nic moc. Uznávám. Na druhou stranu v nich zase nevypadáte jako kašpárci a můžete si je obout třeba i na cestu do práce. A cestou domů se rovnou proklusnout. Co vás ale překvapí, je to, jak se rozzáří po nasvícení ve tmě. Je to jako vánoční stromeček. Nebo spíš novoroční ohňostroj. Mrkněte na fotky. Díky tomu vás na cestě nebo stezce snad nikdo nepřehlídne a nezajede. Rozhodně povedený detail.
Nutno dodat, že jsem v některých fórech zaregistroval stížnosti na krátkou životnost bot. Vzhledem k tomu, že stojí více než tři litry, to může být velká nepříjemnost. Já sám ale takovou zkušeností nemohu sloužit – dosud všechny boty této značky, které jsem mohl vyzkoušet, vydržely to, co měly. A v případě modelu One dokonce ještě o fous víc.
Takže za mě vzato kolem a kolem – Vivobarefoot se to s modelem Stealth 2 zase povedlo. Boty byly opět neuvěřitelně pohodlné, netlačí, netáhnou a nejsou na noze skoro znát. Přitom dobře drží a poskytují dostatek prostoru pro simulaci bosého běhu, aniž by vám ale hrozilo zranění. Zkrátka mají všechny ty dobré vlastnosti, které britskou značku proslavily.
