TEST: Boty Nike Air Max 95 ‒ slušný retro

Obuv původně navrhl Sergio Lozano a říká se, že se nechal inspirovat lidským tělem, páteří a žebry. Odvážné od něj bylo také to, že logo bájné bohyně vítězství Niké umístil ve zmenšené podobě pouze na vrchní okraj patní části. A podle jedné úsměvné studie byly tyto airmaxy nejoblíbenějším modelem britských zločinců. Často se také objevovaly v rapperských písních. Dnes existují spousty nadšenců a fandů, kteří si kupují různé barevné variace tohoto modelu i do vitrínky ‒ jako opravdoví sběratelé.

Botku, jak už sám název napovídá, definují velké vzduchové bubliny tvořící jednu samostatnou uzavřenou strukturu pod patou a jednu pod špičkou. (Vím to. Své staré airmaxy jsem kdysi ze zvědavosti rozřezal, abych se podíval, jak to vypadá vevnitř.) Černá podešev je na silniční botu poměrně hodně členěná, rozdělená na mohutnější obdélníkové „špunty". Její jednolitou strukturu přerušuje jen na třech malých místech na špičce vykukující měkčí bílá mezipodešev a mohutné zpevnění klenby uprostřed chodidla. Podešev dobře drží na nejrůznějších městských površích a ani mokro ji nerozhodí (pokud se někde nedostanete na leštěný mramor, to je pak jízda).

Na svršku najdeme oproti původnímu modelu mnohem méně šitých švů. Pětice tradičních odstínovaných vlnek je dnes svařovaná/lepená. Klasická jehla s nití našla uplatnění pouze na zpevnění špičky a kolem šesti párů plochých oček pro tkaničky. Vyšší a tužší oblouk paty pak nese výrazný reflexní plastický prvek s logem výrobce. Historicky věrný znak (ovál s nápisem airmax) byl zachován také na polstrovaném jazyku. Ten je velice dobře přichycen hned trojím způsobem: standardním přišitím na konci, třemi průvleky na tkaničky a z obou boků jej na místě udržují pruhy jemné síťované tkaniny. Tenčí tkaničky s kulatým průřezem byly zachovány také ve své původní verzi. Vložky s výraznou podporou podélné nožní klenby najdete v airmaxech stejně jako kdysi. Také vyměkčení kolem kotníků i jinde nahrává celkovému dojmu měkkosti a pohodlnosti boty.

Oproti svému starodávnému předchůdci ale bota z měkkosti trochu ubrala. Tedy pokud si to dobře pamatuju. Na první dojem mi přijde, že se ‒ k mé nelibosti ‒ zúžila špička a trochu přitvrdil horní okraj paty. Také bubliny na mne působí, že je někdo trochu více přifoukl. Vybavuju si, že v původních airmaxech měl člověk dojem, že kdyby šlápnul naslepo na volně ležící dlažební kostku, ani by to nezaregistroval. V nové verzi by mohutné vzduchové nárazníky určitě taky zabraly, ale pocit hladké pružnosti je zkrátka nižší.

V internetových recenzích se někdy setkáte s tvrzením, že zatímco původní boty byly opravdu koncipované na běh, dnešní verze je spíše lifestylová. S tím se dá do velké míry souhlasit. Zkoušel jsem v botách odběhat kratší i delší vzdálenosti a od zhruba 25. kilometru začínaly být dosti nepohodlné. S úspěchem je ale lze používat na běhy do cca 10 kilometrů a vzhledem k větší tuhosti bublin bych je doporučil spíše těžším běžcům. Pro jedince lehčích vah mi přijdou příliš tuhé. Na jásání nad životností boty je určitě ještě příliš brzy, ale pokud nic výrazně neselže, mohly by tu s námi být zase docela dlouho. Osm let vám ale slíbit nedokážu.