Hlavní obsah

TEST: Běžecké boty Mizuno Wave Sonic ‒ jízda rychlostí zvuku?

Praha

Názvy běžeckých bot se většinou snaží vystihnout podstatu svých nositelek. Co si slibovat od Sonic? Když je něco sonického, má to něco společného se zvukem. Že by v nich běžec letěl sonickou rychlostí? Rychlostí zvuku šířeného vzduchem někde u zemského povrchu, tedy asi 1225 kilometrů za hodinu? To se mu nejspíš nepodaří, ale možná při běhu v nových rychlých botkách získá alespoň takový pocit. Otestovali jsme pro vás za letu.

Foto: René Kujan, Sport.cz

Běžecké boty Mizuno Wave Sonic

Článek
Fotogalerie

Mizuno Wave Sonic představuje novou botku pro vaše rychlostní tréninky, případně závody. Je konstruovaná jako vyvedený kompromis mezi lehkostí, odlehčeností a zvýšenými nároky na odpružení. Vlastně taková závodní bota s tréninkovým tlumením. Pro většinu běžců by tak mohla představovat dobré skloubení pohodlí a rychlosti i v případech, že půjde o nějaké to běžecké klání.

Rychlosti, tedy předpokladu tvrdého podkladu, je přizpůsobena podrážka boty. Jemné cik-cak vroubkování s lineárním orámováním nenechává nikoho na pochybách, že je Wave Sonic stvořená pro asfalt či beton. Doplnění „nezávodně" tlustou mezipodešví, jež ale běžce od citu pro povrch neodstřihne úplně, zase dává tušit něco o pohodlí. Je jasné, že vyložený závodník sáhne asi po tenčí a lehčí botě, závodníka-rekreanta by ovšem mohla bota nadchnout. Milovníky alespoň některých pozůstatků minimalismu pohladí po duši minimalistický drop o čtyřech milimetrech.

Foto: René Kujan, Sport.cz

Běžecké boty Mizuno Wave Sonic - svršek je z příjemného knitu.

René Kujan

Svršek obuvi je také fúzí dvou přístupů. Pěkně a elegantně se na něm proplétají nejenom červená a černá se svítivě zelenými doplňky, ale také navařované prvky s těmi našívanými. Místo nejvíce podléhající zkáze a opotřebení, totiž přední část svršku je naštěstí kompaktní z moderního přizpůsobivého a prodyšného knitu. Druhá půlka svršku je částečně navařená, částečně našitá a z části také vytváří pevnou plochu pro průchod tkanic. Ty jsou lehké, tenké a hlavně placaté, takže se méně samovolně rozvazují.

Foto: René Kujan, Sport.cz

Běžecké boty Mizuno Wave Sonic - detail propracovaného jazyka.

René Kujan

Jazyk soniců je na samostatnou kapitolu a měl by být uváděn v knihách a šustrovských příručkách, jak se to má dělat. Tenký jazyk s pouze lehkým vyměkčením odspodu je z vnitřní strany boty pevně spojen se svrškem, takže pohyblivá zůstává jen jeho vnější část. Konec jazyka (ten u nártu, kde se tkaničky mají největší tendenci zařezávat) je dále vyměkčený profilovaným polštářkem. K lepšímu usazení slouží i standardní očko na provléknutí tkaniček. Další vychytávkou je horní okraj jazyka, který je dvěma výraznějšími zářezy vymodelován do tří samostatných oblouků. Ty se jednak starají o komfortní přechod chodidla z boty na vzduch, jednak o ještě lepší usazení jazyka a jeho fixaci i při těch nejrychlejších a nejdivočejších běžcových pohybech.

PLUSY
dobrý kompromis mezi odpružením a nízkou hmotností
svršek z přizpůsobivého knitu
dobrá ventilace
komfortní a spolehlivě zpracovaný jazyk
nízký drop 4 mm
MÍNUSY
hodně úzká
nemá žádné reflexní prvky
HMOTNOST
220 gramů (1 bota, pánská 42)
CENA
kolem 2600 korun (testovaná barevná kombinace, jinak i méně)

Samotný vstup do boty je opatřen pohodlným a vzdušným polstrováním bohaté šíře. K mé spokojenosti je sice pata opatřena spíše tužší podkovou udržující ji vždy na správném místě, podkova je ale nadprůměrně nízká, takže určitě nehrozí odírání achilovek ani u těch nejcitlivějších běžců.

Co říci závěrem? Mizuno Wave Sonic je hodně pěkná neutrální bota. Povedený design možná někomu připomene Jamajku nebo jeho vlastní rastafariánské vývojové období. Podrážka na povrchu, pro nějž je určena, obstojně drží za sucha i za mokra, v přímočarém pohybu i při hravějších trénincích, kdy často měníte směr. Bota tak vyhovuje třeba i v případě, že někdy kombinujete běh s nějakou buď-fit stezkou nebo dnes tak moderním streetworkoutem. I tady odvádí dobrou práci. Bota je spíše užší, takže bohužel nebude vyhovovat všem. I mně (a to nemám nijak zvlášť široké chodidlo) prvních deset dvacet kilometrů způsobovalo jistý diskomfort podložení v oblasti oblouku podélné klenby. Pak se to naštěstí rozchodilo, asi si i chodidlo trochu zvyklo, takže i delší výběhy už jsou teď bez problémů. S botami bych si troufl i na nějaké závody do řekněme půlmaratonu. Celý maraton v nich ale odskákalo chodidlo nezvyklou křečí.

Související témata: