Terry Fox ‒ Nechtěl být hrdina, a přece se jím stal. Nejen ve sportu

Mladík jménem Terrance Stanley Fox pobýval na tomto světě jen necelých 23 let, než 28. června 1981 zemřel. Přesto se stihl stát Rytířem Řádu Kanady, byly po něm pojmenovány desítky ulic, škol a běžeckých tratí, jeho socha stojí v kanadském hlavním městě Ottawě. Ale hlavně přinesl mnohým nemocným rakovinou naději - svým Maratónem naděje.

Už v pouhých 18 letech mu lékaři diagnostikovali rakovinu kosti v pravém koleni. Pouhé čtyři dny po definitivním potvrzení diagnózy mu byla pravá noha amputována. Následovalo 16 měsíců intenzivní chemoterapie. Na oddělení byl jeden z nejstarších. Viděl kolem sebe trpící malé děti a nemohl pochopit, jak se dokážou vyrovnávat s tak těžkým údělem. Všímal si personálně i finančně poddimenzované péče o pacienty. „Musel jsem s tím něco udělat," řekl později.

Jeho původním cílem bylo získat 1 milión kanadských dolarů (zhruba 19 706 000 českých korun při současném kurzu) na výzkum rakoviny. Pro jeho dosažení si naplánoval něco, co před ním ještě nikdy nikdo neudělal - překonat největší stát na západní polokouli, svou domovskou Kanadu v rámci běhu o délce 5000 mil (zhruba 8000 kilometrů). Běžeckému tréninku s nožní protézou věnoval následujících 18 měsíců a celkově nakroužil téměř 5000 kilometrů.

12. dubna 1980 vyrazil na cestu z nejvýchodnějšího místa Kanady. Zpočátku jeho počin nebudil příliš mnoho zájmu a sny o získání prostředků na boj s rakovinou ztrácely jasné obrysy. Terry toho nedbal. Svým houpavým během, jakýmsi poskakováním na jedné zdravé noze a jedné celkové protéze zdolával každý den vzdálenost maratónu. Trápilo jej počasí a bezohlední motoristé.

Vydržel a už v polovině června začalo jeho úsilí nést ovoce. Brzy se mu dostalo takové podpory, o níž se mu nezdálo ani v nejdivočejších představách. V září však přišly další potíže. Ukazuje se, že rakovina napadla Terryho plíce. Po 143 dnech a více než 5300 kilometrech uběhnutých vlastně po jedné noze musí svůj smělý pokus ukončit. Jeho tělo je vyčerpané. Nemoc se šíří a Terry následujícího června měsíc před svými 23. narozeninami umírá.

Za celou dobu si Terry nepostěžuje na svůj osud, nikoho a nic neviní. Odmítá soucit i během svých posledních dnů. „Taková už je rakovina. Lidem se to stává pořád, nejsem nijak výjimečný," jsou jedny z jeho posledních slov, jež se zapisují do historie. Terryho nasazení a příklad pomohl v rámci „Běhů Terryho Foxe" ve více než 40 zemích světa nashromáždit prostředky ve výši téměř 700 miliónů dolarů na boj s rakovinou.