Článek
Ráno to pálím po hlavní silnici do Kamenice nad Lipou, mrknu na úzkokolejku. Nádražíčka na trati působí romanticky. Po malých silničkách dojedu k pěknému zámku Červená Lhota. A je čas na oběd, pstruh přijde vhod. Jen vítr při pekelné rychlosti 25 až 30 kilometrů v hodině chladí, při zastavení je vedro na umření. Kudy vede cesta dál? Zrovna kolem pískovny u Veselí nad Lužnicí, takže koupačka.
Dál je dálnice jen na papíře a silnice první třídy uzavřena. Dojet po silnici do Českých Budějovic není v provozu nic moc, doporučuji objet jinudy. Ale to už jsem na náměstí Přemysla Otakara II. V sedle jsem zatím strávil necelých deset hodin a tachometr ukazuje 192 kilometrů. Už trochu bolí pozadí, ale vlk se přes větrající lněnou suknici stále nechytá. Do Českého Krumlova je to, co by kamenem dohodil. Ještě překonat extra prudké stoupání z Hořic na Šumavě a užít si sjezd a 240 kiláků je za mnou. Přespím u kamaráda Petra v lanovém parku v Černé v Pošumaví. Prolezení po stromech bude příště, začátkem října se tady běhá běh kolem Černé i s bosou kategorií, kterou jsem vloni vyhrál.
Závody se blíží, ale Lipno je veliké. Zbývá ještě dvacet kiláků na start. Na cyklostezce předjíždím i elektrokolaře, nemám motor omezený na 25 kilometrů v hodině jako oni. Do startu je času dost, tak si jdu zaplavat do Lipna. Vzpomněl jsem si, jak vloni touto dobou nebyl v Lipně nikdo, jako by tam byli žraloci nebo alespoň hodně studená voda. Letos je ve vodě narváno.
KTRC Lipenský půlmaraton - valíme se přírodou
Ladislav Adámek
Moderátor na Lipně doporučuje pořádné boty, tak trochu znejistím. Ale stejně bych si je už nestihl vyzvednout z úschovny. Půlmaraton vybíháme z nadmořské výšky nula metrů nad Lipnem, jinak asi tak sedm set metrů nad mořem. Vybíhám prudkou asfaltku a sjezdovku s parádním travnatým povrchem. Libuju si, jak to bosky krásně jde. Po pár kilometrech to moc nejde, k občerstvovačce, vodě a ionťáku je třeba se prokousat silnou vrstvou štěrku. Následuje stoupání po modré po měkkém jehličí na vrchol Luč, místní skoro tisícovku. A sešup přes kořeny do Loučovic, kde hlídám každý krok a občas se stejně nakopnu, naštěstí nepřerazím.
KTRC Lipenský půlmaraton – i šišky tvoří vhodný pochozí podklad.
Tomáš Zahálka
Běžíme podél trati, abych zapomněl na drobný štěrk, kecám s Michalem. Přeběhneme trať a po chvíli je slyšet lokomotivní houkačka. Vlak se blíží k přejezdu a běžci za námi musí chvíli počkat. Odbočujeme doleva a je jasné, že to bude už jen pořádně stoupat, jsme hluboko pod Lipnem. Šutry do kopce až takový vliv nemají, spíš rychleji jdu. Kousek sjezdovky, při troše snahy by šla předběhnout lanovka s cyklisty. A je tu pohled na stezku v Korunách stromů, myslím že ze všech ostatních nejdecentněji zasazená do krajiny. Diváci fandí, ale že poběžíme nahoru po schodech jsem nečekal. Ne že by mi pár schodů, čtyřicet výškových metrů, vadilo. Ale ta ostrá kovová mřížka je spíš na pohorky.
KTRC Lipenský půlmaraton – moderátor to říkal jasně: Pořádné boty to chce!
Ladislav Adámek
Dolů to po několik set metrů dlouhé dřevěné, mírně sklopené točité podlaze doslova protančím. Asfaltka obsahuje asi ještě zimní posyp, zase to tak nejde. Ještě si střihneme poslední kopec. Z několika let, kdy jsem tu byl naposledy, si pamatuji, že dolů to vedlo po louce. Jo, je to po louce, zase nasazuju tempo a předbíhám. Kousek po nábřeží mezi davem turistů a je tu cíl. Do tříhodinového limitu jsem se v pohodě vešel. Dávám si za odměnu zmrzku. Po té porci kola a plavání vám řeknu, že ani poloviční Ironman ze mě asi nebude, ale kdo ví. Dalo mi to trochu zabrat a asi to nebylo zhruba kilometrovým převýšením. Trasa je nápaditá, napsal bych dokonce parádní. Organizátoři zasluhují pochvalu.
Ještě dojet přes Vyšší Brod do stanice Rybník, posledních sedm kiláků je do kopce, na přímý rychlík do Prahy. Zbývá vymyslet, jakou dopravu zvolit na nějaký další závod, možná to bude běh.
