Článek
Objevování Ameriky? Ani zdaleka! Množství trenérů se dnes snaží upravovat délku kroku svých svěřenců, aby v kombinaci se změnou kadence dosáhli lepších výsledků. Podle studie je ale takové počínání kontraproduktivní.
Celá – a dle současné studie mylná – úvaha vyplývá ze vzorce, že celková rychlost běžce se odvíjí od kombinace dvou parametrů: délky kroku a rychlosti střídání nohou, tedy kadence. Jedni z nejpovolanějších expertů (včetně olympijských reprezentantů) nyní ale dospěli k jednoznačnému závěru: Délka kroku, kterou lidé přirozeně používají při běhu, je pro ně ta nejlepší a nejefektivnější, přičemž řečené platí jak pro zkušené profesionály, tak i naprosté začátečníky.
„S délkou svého kroku si nedělejte žádné starosti. Prostě to nechte být. V opačném případě budete potřebovat více energie," říká profesor I. Hunter, jeden z vedoucích studie, která byla publikována v International Journal of Exercise Science. V rámci ní vědci měřili energetické výdaje 33 běžců s různou délkou kroku v rámci 20minutového běhu. 19 běžců patřilo mezi zkušené (s kilometráží přes 20 mil týdně), 19 probandů bylo možné označit za začátečníky (nikdy neuběhli více než 5 mil v jednom týdnu).
V průběhu experimentu používali probandi pět různých délek kroku: jejich přirozený krok a pak délky kroků lišící se v kladném či záporném směru o 8 % a 16 %. Délku kroku hlídal počítačem řízený metronom, jehož pípání určovalo časový okamžik, kdy se má běžcova noha dotknout země. Během celého experimentu vědci měřili energetický výdej pomocí precizního sledování spotřeby kyslíku.
U obou kontrolních skupin, jak u zkušených, tak u nezkušených sportovců, vyšel jednoznačně jako nejefektivnější krok ten, který jedinci automaticky běžně využívají. Podle vědců je toto jasným důkazem, že změna délky kroku není vhodným tréninkovým záměrem. „Prostě to nechte být, nepotřebuje to žádnou úpravu. Vaše tělo je v tomto ohledu vaším nejlepším koučem," dodává profesor Hunter.
