Článek
První maratón a nakonec jeden z nejslavnějších závodů na této trati, kde se ještě před startem ladila správná délka, nakonec se běžela dnes už obvyklá vzdálenost 42 195 metrů. Zde odstartovala mánie, která už je dnes běžeckou klasikou. 24. července 1908 se ale k tomu navíc přidal příběh, který dopředu nemohl nikdo očekávat.
Na start se postavilo 55 běžců, dokončilo jich jen 27. Ti byli doprovázeni cyklisty, kteří jim dělali doprovod. Poslední doběhl do cíle za 4 hodiny 22 minut. Kdo má dneska takový čas, mohl být před více než sto lety účastníkem olympijských her.
Hrdinou závodu se stal Ital. Dorando Pietri se probojoval do čela tři kilometry před cílem, ale jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Když vbíhal na stadión, spletl si dokonce směr, tak byl vysílen. Motal se, zastavil se, dokonce spadl. Kolem něho houf pořadatelů, kteří mu pomáhali, a to neměli. V cíli byl nakonec první, tam omdlel, sesul se na dráhu a hned putoval do sanitky. Když se probudil, zjistil, že on vítězem není. Věděla to i zdravotní setra, ale ta mu nebyla schopna říci, jak závod dopadl. Radši utekla.
Králem se nakonec stal Američan Johny Hayes. Jeho tým hned po závodě podal protest proti pomoci, které se jeho soupeři dostalo. Stížnost byla akceptována a Ital byl diskvalifikován. Jenže druhý den se stalo nečekané. Pietri dostal od královny Alexandry speciální pohár za statečnost jako důkaz, že on sám nemohl za diskvalifikaci, že i přes zdravotní problémy závod dokončil.
Nejrychlejší časy si tento italský vytrvalec zaběhl dva roky po olympiádě. Deset kilometrů 32:18:00 a maratón za 02:38:49. Po olympiádě se stal Pietri profesionálním sportovcem a za tři roky dokázal vydělat 200 tisíc lir. Ty investoval do hotelu, který si otevřel se svým bratrem, ale po čase zkrachoval, přestěhoval se do San Rema, kde prodával auta. Zemřel ve věku 56 let na srdeční infarkt.
