Článek
Přijde vám to nemožné? Možná ano, možná ne. Britský astronaut Tim Peake se totiž v rámci svého očekávaného dlouhého pobytu na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) příští rok virtuálně zúčastní tradičního maratónu v Londýně. Na běžeckém pásu umístěném v ISS odstartuje spolu s maratónci v britské metropoli a stejně jako oni urazí vzdálenost 42,195 kilometrů.
Peake má vzlétnout do vesmíru 15. prosince v ruské kosmické lodi Sojuz a zůstat na ISS šest měsíců. V neděli 24. dubna „vyběhne" s ostatními zhruba 37 000 účastníků maratónu na Zemi. Speciální přenosový videosystém mu umožní virtuální účast v běhu. „Uvidím se, jak běžím v ulicích Londýna, ačkoliv se budu pohybovat po oběžné dráze (kolem Země) rychlostí 27 000 kilometrů v hodině," citoval astronaut zpravodajský server BBC.
I běh v beztížném stavu je pořádně fyzicky náročný – musíte totiž vyvinout energii na posun bržděného pásu. Protože na ISS nepůsobí na astronauty tíže, jsou k pásu přitahováni speciálním popruhem.
Problémy s potem
Postroj přitom není dokonalý a při delším běhu způsobuje otlaky. Problém mají astronauti i s potem, který nestéká na zem, ale i po oddělení kapek zůstává v blízkosti těla.
Běžecký pás se už léta podílí na udržování fyzické kondice astronautů na ISS, ale zatím se na stanici prý běžel maratón jen jednou. Američanka Sunita Williamsová běžela ve vesmíru spolu s účastníky maratonu v Bostonu v roce 2007 za čtyři hodiny a 23 minut.
Sunita Williamsová se nechtěla účasti vzdát ani poté, co byla vybrána pro pobyt na vesmírné stanici. Pořadatelé jejímu přání vyhověli, přiradili jí startovní číslo a připravili pro ni i medaili, jež náleží všem účastníkům, kterým se podaří doběhnout do cíle. Williamsová chtěla hlavně motivovat děti ke každodennímu cvičení. „Chci motivovat děti, aby každý den do svého programu zařadily fyzické cvičení, vysvětlila tehdy. „Myslím si, že velký cíl jako maratón, pomůže tyto informace dostat ven."
Pravidelné cvičení je při pobytu v kosmu nutností, protože díky stavu beztíže ztrácejí astronauti svalovou i kostní hmotu. „Při mikrogravitaci obojí začínáme ztrácet, protože naše nohy nepoužíváme k chůzi a nepotřebujeme kosti a svaly k překonání gravitace, abychom zůstali vzpřímeni," řekla Williamsová
Půjde hlavně o experiment
U britského astronauta nepůjde jen o sportovní výkon, ale také o vědecký experiment, který má ukázat, jak lidské tělo reaguje ve vesmíru na tak velkou fyzickou zátěž. Jeho maratónský rekord je 3 hodiny 18 minut a 50 vteřin, který zaběhl už v roce 1999 právě v Londýně. Nyní prý bude rád, když se mu to povede za tři a půl až čtyři hodiny.
„Nemyslím si, že budu schopen tento rekord překonat na palubě ISS. Systém upoutání řemeny (k běžícímu pásu) představuje velkou nevýhodu," líčil třiačtyřicetiletý Peake. Z velké nevýhody se však často stává velká výzva. Jaká bude ta vesmírná?
