Článek
Zatímco World Health Organization (WHO), Světová zdravotnická organizace a její Salt Awareness Week upozorňoval především na rizika přemíry soli v našich potravinách, běžci mají většinou poněkud jiné starosti. Na jedné straně stojí tvrzení, že nadměrná konzumace soli má za následek vysoký krevní tlak a s tím související srdeční choroby i infarkt. Pro většinu populace by tak mělo platit, že by lidé měli svůj příjem soli redukovat.
Na druhé straně lidé s vysokou fyzickou zátěží budou mít potřebu soli na jiné úrovni než zbytek populace. Pro všechny stále platí, že sůl je základní elektrolyt nutný k životu, o nějž člověk přichází kromě jiného pocením. Dnešní problém soli je do značné míry propojený s průmyslovým zpracováváním potravin. Kuchyňská sůl je totiž jednak dobrý konzervant, jednak se za její vyšší množství schovají i větší chuťové nedostatky nebo nečerstvost hromadně zpracovávaných potravin. Průmyslově zpracovávané jídlo tak obsahuje velká množství NaCl.
Obecná doporučení ohledně soli, respektive sodíku hovoří o příjmu 1-1,5 gramu sodíku pro mládež a dospělé, přičemž u dospělých by denní dávka neměla přesahovat 2,3 gramu. Sodík je v kuchyňské soli zastoupen v poměru asi 40 procent. Dostáváme se tak k doporučeným dávkám soli na úrovni 2,5-3,75 gramů, maximálně pak 5,75 gramů kuchyňské soli denně.
Fyzicky aktivní lidé ztrácejí pocením více sodíku, více soli než lidé neaktivní. Běžci tak v průměru vyprodukují 1,2 litru za hodinu tréninku, přičemž toto množství může obsahovat až 2 gramy sodíku, tj. až 5 gramů soli. Tu je potřeba doplnit. Vhodným prostředkem může být kvalitní sportovní nápoj, slané pečivo, kvalitní sýry, olivy, nakládané okurky a podobně.
Dostatek, nikoli její přemíra, pomáhá také předcházet nepříjemným svalovým křečím, které se mohou objevit po delším běhu, zvláště pak za vyšších teplot. Křeče totiž většinou způsobuje právě dehydratace a narušená rovnováha elektrolytů. Soli bychom se neměli obávat, je ale dobré mít i při vysoké fyzické zátěži přesnou představu o jejím příjmu. Ten se může nárazově pohybovat třeba i nad hodnotami doporučeného maxima, neměl by je ale dlouhodobě překračovat, a už vůbec ne dosahovat jejich několikanásobků, jak se může hravě stát v případě, že se vaše strava bude skládat pouze z polotovarů a dalších průmyslově zpracovávaných potravin.
