Článek
Manželé Schmidtovi, oba učitelé, už ze svého plánovaného tréninku na 30 kilometrů měli dvacítku za sebou, když uviděli dva muže v chladných vodách řeky Ottawy bojující o život. „Dostali jsme se k mužům asi na deset metrů. Nikdo jiný poblíž nebyl a my s sebou neměli telefon. Má žena začala křičet o pomoc a já se vrhl do vody," líčil první dramatické chvíle 47letý Brian.
Agentury neuvádějí o mužích více podrobností, s největší pravděpodobností šlo ale o syna a otce. Mladšímu z mužů koukala nad hladinu pouze hlava, starší se z posledních sil držel v silném proudu za větev padlého stromu. „Vypadal jako vlajka zmítající se v poryvech silného větru," řekl později Brian.
Schmidt oblečený pouze do běžeckého bez váhání vstoupil do řeky, která měla v tu dobu 3 °C. „Ubíhající voda všude kolem mne rychle ochlazovala. Cítil jsem, jak se krev okamžitě stahuje z mých nohou. Musel jsem rychle přemýšlet, co dělat. Říkal jsem si, že mám na to tak minutu, než tam taky chcípnu," popisoval později realisticky Brian Schmidt.
Vedoucí tělocvikářů na jedné střední škole byl schopen zachytit mladšího z mužů a odtáhnout jej do bezpečí. Starší z topících se byl od břehu mnohem dál. Schmidt se dostal na dva metry od asi 60letého muže zmítajícího se na větvi na začátku peřejí. Průběh druhé záchrany byl mnohem dramatičtější: „Ten člověk řekl: Já tady teď umřu! Řekl jsem mu, ať neplácá blbosti a radši se soustředí. Věděl jsem, že se k němu blíž nedostanu a že na záchranu máme jen jeden pokus. Chlad vody byl velmi paralyzující. Řekl jsem pánovi, ať se zkusí odrazit a zachytit se mojí ruky,"řekl Schmidt. Staršímu kanoistovi se podařilo odrazit od stromu a Schmidt zachytil rukou jeho triko, zatímco se druhou držel kmene.
Poté co oba muži dosáhli břehu, přešel Schmidt trénující na svůj první maratón v životě do „učitelského módu"a oběma nezodpovědným vodákům řádně vyčinil.
Vzápětí uslyšeli manželé Schmidtovi sirénu a skupinu blížících se záchranářů. Jejich práce byla u konce. Takže se sebrali a dokončili svůj nedělní trénink – uběhli ještě dalších deset kilometrů. „Neexistuje lepší způsob jak se zahřát než běžet. Těch posledních deset kilometrů si ale moc nevybavuju. Byl jsem plný adrenalinu," uzavřel hrdinný Schmidt.
Následující den se manželé na místě incidentu ocitli v rámci tréninku znovu. A učitel tělocviku se nevyhnul úvahám: „V tu chvíli na mne velmi dolehla myšlenka, jak tenká je vlastně hranice mezi hloupostí a hrdinstvím."
