Článek
Nejenže se nebudete nudit - on je to totiž někdy tak trochu stereotyp - ale z běhu s někým můžete také hodně získat. Bude-li to sparingpartner nebo celá skupina podobně naladěných spoluběžců, jistě se budete vzájemně motivovat a táhnout. Bude-li to trenér, je to ještě lepší. Kromě uvedeného vám poopraví techniku, sestaví trénink, poradí s taktikou na závody, naučí správné provedení běžeckých, odrazových i kompenzačních cvičení a odhadne, co se hodí zrovna vám.
Běhání s trenérem
Někdy pomůže i s jídelníčkem a hubnutím/nabíráním hmotnosti, zodpoví řadu vašich dotazů a odhadne vaše možnosti. Tedy i naplánovaný trénink může upravit aktuálně tak, aby vás neutavil. Pravda, stojí obvykle nějakou tu korunu, ale daleko lépe se naučíte běhat správně, více a efektivněji využijete váš potenciál a lépe se vyhnete zraněním. Kamarádi a přátelé ve virtuálním světě sociálních sítí nebo ve virtuálním běžeckém klubu vás rovněž potáhnou. Když pak na facebooku vidíte, kolik už toho ten či onen naběhal, přece jen vyrazíte, i když se vám ten den třeba vůbec nechtělo.
Další z možností jsou běžecké akce, semináře, workshopy, běžecké kempy nebo chcete-li, soustředění - které někteří trenéři pro vás rovněž pořádají: to jsou akce nejvíce přínosné, protože kromě samotného běhu se především hodně dozvíte. Účastníci podobných akcí odjíždějí naplněni nejen spoustou nových vědomostí, ale také energie nabité sdílením společných zážitků s novými přáteli.
Sólo běh
Běžíte svým tempem, podle svých osobních pocitů. Perfektně si vyčistíte hlavu, přijdete na spoustu nápadů užitečných jak pro svou práci a záliby, tak pro rodinu. Pozorujete okolní přírodu a splýváte s ní, meditujete. Nevýhodou může být stereotyp, který může začít nudit, popřípadě propadnete lenoře a svůj trénink ošidíte nebo dokonce vynecháte.
Běh ve dvou
Skvělá motivace. Pokud vyrážíte s partnerem, kamarádkou nebo třeba i se psem, určitě vyběhnete i tehdy, když byste jinak zůstali doma. „Když jde Pepa, tak já taky." „Asta se přece musí taky trochu vylítat." Tyto a podobné věty docela fungují. Vynikající motivace, ať už začínáte nebo už si brousíte zuby na nějaký ten výkon. Nevýhodou je, že se jen málokdy potkají takoví dva běžci, kteří by na tom byli výkonnostně úplně stejně. Daleko častěji se stává, že jeden z nich je na trochu jiném levelu než druhý.
To dokonce často platí i tehdy, když se oba takoví naráz zvednou ze židle a začnou běhat po mnoha letech nicnedělání. I když jsou podobně staří a řekněme, že ani jeden z nich netrpí třeba nadváhou nebo jiným omezujícím faktorem, stačí, že jeden z těchto běžců - noviců je třeba jen trochu lépe rychlostně vybaven. Ten pak běží relativně na pohodu, zatímco druhý za ním sotva supí.
Zatímco ten první si celkem snadno buduje aerobní kondici, druhý s tím, běhající prakticky neustále v příliš vysokých otáčkách, jen sotva hne a výkonnostní rozdíl mezi nimi se ještě prohloubí. A naopak, pokud ten silnější z páru bude jen neustále někde čekat na toho slabšího nebo se jeho tempo bude limitně blížit tempu hlemýždě, takovýto trénink mu nic nepřinese.
Pokud tito dva spolu chtějí i nadále běhat, možné to je také, ale vyžaduje to jistou zkušenost. Ten zdatnější svůj běh může prokládat abecedou a odrazy, rovinkami, v lese třeba slalomem mezi stromy. Kontrolou oběma budiž sporttester. Oba se tak mohou pohybovat v potřebné zóně. Dalším řešením je i možnost, že se dvojice společně volně rozkluše, rozcvičí, protáhne, provede abecedu. Když pak poběží třeba úseky, půjdou je každý svým tempem, dobíhají tedy dle svých možností. Vyklusat a protáhnout mohou opět spolu.
Běh a pes
Poněkud zvláštní kapitolu tvoří běh se psem. Běhající čtvernožec má totiž své potřeby. Značkuje si trasu, zkoumá stopy svých předchůdců nebo se utrhne za zajícem. Takový trénink vám pak mnoho nepřinese. Je rovněž jasné, že třeba s čivavou se moc neproběhnete, zatímco zástupci těch větších a běhavějších plemen vás nejspíše uhoní, nebo si s vámi příliš nezaběhají.
Běh ve skupině
Podobně jako ve dvou, sdílení energie, zážitků a mnohdy také informací je tu daleko více. Problém opět nastává tehdy, pokud jsou mezi běžci výkonnostní rozdíly. Nicméně ve větších skupinách je zase alespoň nějaká pravděpodobnost, že si spíše někoho k sobě najdete. Záleží také, co se běží. Pokud jdou ti zdatnější v mírném tempu třeba dvacet kilometrů, není problém si s nimi dát svou půlhodinku (nejsou-li to zrovna chrti pravidelně usilující o stupně vítězů) a s pocitem dobře vykonané práce se odpojit.
Když se ale běží odněkud někam, byla by vícerychlostní skupina poněkud problematická. Pokud je však v plánu trénink techniky, cvičení, popřípadě intervaly, platí zde to, co už bylo uvedeno u dvojice. Společný rozklus, rozcvičení a závěr. Hlavní část tréninku, například ty intervaly, pak lze provést takto: Buďto běží všichni stejné vzdálenosti a dobíhají podle svých možností, nebo handicapově. Nejzdatnější běží například kilometry, slabší třeba jen osmistovky...a podobně.
Nelze jednoznačně říci, co je lepší, zda sám, nebo s někým. Na běhu je krásné i to střídání všech těchto možností. Někdy (a nejspíš také nejčastěji) určitě sám, soustředěný na sebe, své pocity a přírodu kolem. A jindy to vše probrat se sparingpartnerem či vyrazit na běžecký víkend.