Silný příběh. Tlustá a zneužívaná holčička to vydřela na deset titulů mistryně světa

Nešťastné dětství už Natascha nedohnala, byla vyděděncem ve škole i ve své vlastní rodině. Až později, ve svých jednadvaceti letech potkává v práci jakéhosi Toniho, který jí nabídl pomoc, když zjistil, že by Natascha chtěla trochu zhubnout a být zdravější. Uběhla svůj první kilometr a půl. O osm let později se Natascha Badmannová stává mistryní světa v duatlonu, disciplíně, jež v sobě kloubí běh s jízdou na kole.

Natascha postupně z plného pracovního úvazku přechází na snížený, až se konečně rozhoduje, že všechno vsadí na jedinou kartu ‒ sport. K překvapení mnohých opouští slušně zajištěné živobytí a dává se na nejistou dráhu něčeho, co vlastně ještě docela nedávno vůbec neznala. Ona to ovšem považuje za dobrý nápad.

Badmannovou byste mohli označit za naivku, nebo alespoň někoho „ze staré školy". Chtěla se sportu věnovat hlavně pro radost, pro radost z pohybu, bez zbytečných chemikálií a marketingových obezliček. Našla v sobě i sílu odmítat lukrativní nabídky, když neodpovídaly její představě o životě. Odmítala i lákavé honoráře od pořadatelů za pouhou účast na závodech, kde se to odvíjí tak, že známá tvář sice nastoupí, odstartuje, ale po nějaké době odstoupí „kvůli technické závadě".

Toni jí jako trenér už zůstal. Stal se Nataschiným životním druhem i největším fanouškem. Společně se zaměřili na čtyři aspekty přípravy a společně také věřili, že lze podávat špičkové výkony i bez pochybných podpůrných prostředků. Oba žijí na vegetariánské stravě. A jejich přístup Natasche přináší deset titulů mistryně světa. Každá cesta ale nemusí být přímá. Na jednom ze závodů si při ošklivém pádu na kole Natascha utrhla obě ramena. Dokáže se vrátit? Dozví se vůbec někdy, co vlastně bylo příčinou jejího pádu?

Ze samotné knihy už není třeba prozrazovat více. Zbytek příběhu už načerpejte sami. A sami si udělejte obrázek o světě profesionálního soutěžení, do něhož jako by éterická bytost Natascha kolikrát snad ani nepatřila. Zatímco její sokyně vylijí všechny kelímky na občerstvovačce nebo využijí spřízněnost některých traťových rozhodčích, aby dosáhly její penalizace, Badmannová jako by se nedotknutá vznášela někde vysoko nad těmito problémy.

Útlá kniha ani ne o dvou stech stranách v doprovodu mnoha barevných fotografií nepostrádá napětí a elektrizující náboj motivace a inspirace. Čtenář často neví, zda má nevěřícně poulit oči, rozhořčeně kroutit hlavou, nebo ronit slzy velikosti hrachu tu dojetím, tu spravedlivým hněvem a zoufalstvím. Po jejím přečtení máte neodolatelné nutkání pokusit se být druhou Nataschou, nebo alespoň druhým Petrem Vabrouškem.