Článek
Něco na procvičení kotníků.
Souboj s nakloněnou rovinou může pěkně bolet.
To zas byla šílenost. Ale běhat se prostě musí!
Ultramaratónec Rainer Predl se zapsal už několikrát do historie našeho webu. Třeba jako „běhající monstrum", jež překonalo světový rekord v sedmidenním běhu na páse. Tentokrát se ale Rainer rozhodl pro outdoorovou aktivitu a vyrazil ven. Na více než 400 koleček své speciální běžecké dráhy. Speciální? Udělal si ji totiž přímo uprostřed kruhového objezdu. Takticky pro svůj pokus zvolil víkend, kdy provoz nebývá tak hustý.
V malém dolnorakouském městečku Gänserndorf nedaleko Vídně se rozhodl na své vskutku šílené dráze zdolat desetikilometrovou trať. To pro zdatného ultramaratónce jistě není vůbec nic náročného. Asi něco jako pro nás zvednout se ze židle zajít si k automatu pro kávu. Ovšem, když se máte točit neustále dokola na dráze o délce 23 metrů, jednomu by se z té námahy mohlo udělat až nevolno. Predl si naopak dráhu pochvaloval, hlavně její náklon, který se prý podobá profesionálním dráhám na atletických stadiónech.
Do celkově 435 koleček se nadšený šílenec, šílený nadšenec pustil s vervou. A navíc s dobrým pocitem, že svým počínáním ‒ stejně jako i v jiných případech ‒ podpoří charitativní projekt. Aby předešel jednostrannému zatížení, měnil každých 50 kol směr. Svému zdrcujícímu projektu však ultramaratónec nevěnoval ani jednu hodinu. Deset závratných a závratě plných kilometrů totiž zdolal za méně než 60 minut.
„Bylo to docela drsné. Prvních 100 koleček jsem hledal správný rytmus. A ze začátku bylo problém i střídání směru. Kvůli náklonu se rychle dostavily bolesti, bylo to šílené. Plosky chodidel pálily a kvůli tření v botách jsem je brzy měl jeden velký puchýř," líčí bez obalu průběh projektu sám aktér. Už teď všichni v kanceláři trneme, co si asi na sebe vymyslí příště.
