Článek
15) Snídaně před závodem je velké téma tam, kde se vstává skutečně hodně brzy. Někdo snídani v časných ranních hodinách prostě nedává. I tak si ale nějakou snídani přeci jen dopřejte. Je potřeba doplnit zásoby glykogenu před startem. Ten se totiž spotřebovává i během spánku na práci orgánů. Lehká, svěží snídaně nezatěžující žaludek je ideální. Každá snídaně by ale měla skončit minimálně dvě hodiny před výkonem.
16) Zkoncentrujte se před výkonem. Pokud na to máte prostor, zkuste třeba ještě hodinku před startem vyhledat nějaké klidnější místo, kde můžete zrelaxovat, zavřít oči, zhluboka párkrát nadechnout a vydechnout a projít si v duchu poslední týdny příprav. Připomeňte si v duchu, proč je pro vás závod tak důležitý a co všechno jste udělali pro zdar celé akce. V ideálním případě znáte i trasu závodu, v duchu si ji ještě jednou zrychleně přehrajte a uvědomte si její klíčové body. Vizualizujte si důležité situace během závodu a představujte si, jak je úspěšně zvládáte.
17) Většina běžců nechává rozcvičení a zahřátí svalů až na trať samotného závodu. V takovém případě je rozumné začít pozvolna a dát tělu několik kilometrů na to, aby vklouzlo do závodního tempa. Můžete si přeci dovolit o pár vteřin natáhnout pár prvních kilometrů. Je to lepší než pak řešit třeba natažení neprohřátého svalu nebo něco horšího. Profesionálové už naběhnou pěkných pár kilometrů před samotným závodem, aby se dostali „do varu" a po startovním výstřelu už jedou hned na plný plyn. Záleží na vás, jaký přístup zvolíte, ovšem nezapomínejte, že i tohle byste už měli mít vyzkoušené z tréninku.
18) Nezapomínejte na hydrataci! Tělo si i v zátěži, kdy svaly a vnitřní orgány produkují velké množství tepla, potřebuje udržet konstantní teplotu. K tomu mu slouží vylučování potu a jeho odpařování. Tělo tak ztrácí velké množství tekutin, které je potřeba nahradit. Pokud jste se řídili našimi předchozími radami, máte už hydrataci odzkoušenou a zvládnutou. Problémy totiž mohou nastat v případě, že pijete málo, i v případě, kdy pijete moc. Je dobré znát svou míru. Za extrémnějších podmínek můžete ztratit litr tekutin už za půlhodinu běhu. Nedostatek tekutin už sám o sobě, nehledě na velkou zátěž, kromě jiného zvyšuje srdeční frekvenci, což asi také nepotřebujete. Ne nadarmo jsou na maratónech občerstvovačky zpravidla po pěti kilometrech. Zkuste si na každé z nich dát pár loků.
19) Myslete velkoryse. Přemýšlet při závodě o každém ze 42 kilometrů je většinou dost ubíjející. Závod si raději v myšlenkách rozdělte na delší úseky, například desetikilometrové. Někomu určitě může vyhovovat absolvovat závod „od občerstvovačky k občerstvovačce". Vynikající bude, když se za každý takový absolvovaný úsek dokážete i odměnit. Pro někoho to může být oblíbený bonbon, sportovní gel nebo hlt oblíbeného energetického nápoje nebo třeba polibek od fanynky na trati. V tomto směru svou fantazii určitě nekroťte.
20) Kroťte se! Zdá se vám už na pátém kilometru, že běžíte moc pomalu a klidně byste mohli „kopnout do vrtule"? Nenechte se mýlit! Zkušenosti z vaší dlouhodobé přípravy by vám měly napovědět. Opravdový maratón začíná až na třicátém kilometru. Tělo už je řádně unavené, ale do cíle ještě docela daleko. V počátečních fázích se plus mínus držte svého nacvičeného závodního tempa. Je možné, že se vám podaří díky atmosféře a hecování fanoušků vymáčknout ze sebe ještě něco navíc, ale taková psychická vzpruha zvenčí zpravidla nevydrží moc dlouho. Pokud máte pocit, že můžete rychleji několikrát za sebou po zvolených např. pětikilometrových úsecích, zkuste skutečně přidat. Nemělo by to ale být víc než 5-10 vteřin na kilometr, abyste se neuvařili ještě na trati. Pustit ze řetězu všechny démony se doporučuje, až když je cíl v dohledu, v cílové rovince už se šetřit opravdu nemusíte.
21) Někomu v nejtěžších chvílích pomůže oblíbená hudba (pozor, někdy je na závodech zakázaná), někdo si zase podle příruček východních nauk připraví osobní povzbuzovací mantru. Třeba: „Mákni, saláte!" V případech extrémního vyčerpání je zkrátka dobré všechno, co vaši psychiku dokáže uchránit před kapitulací. Osvědčené pravidlo maratónu zní: Když už nemůžou nohy, ještě stále to může zachránit hlava. Když se ale hlava vzdá, samotné nohy vás do cíle nedonesou.
Takže na značky! A hrrr na ně! Bijte je, nikoho nešetřete! (V tomto případě měli naši husitští předci na mysli kilometry.)
