Článek
Díl III. – Není jednoduchých cest
Minule jsme si zanalyzovali příčiny Reného potíží a začali intenzivně pracovat. René absolvoval od půlky listopadu zatím čtyři návštěvy. Intenzivně uvolňujeme a cvičíme. Pata postupně přestává při běžném provozu bolet. Před týdnem jsme se domluvili, že René začne velmi zlehka nohu testovat krátkými běhy. Běhat tedy vyrazil během týdne na 1, pak 1,5 a pak 2 km. Tyto začátky po zranění musí být opravdu velmi opatrné, zvlášť když s během začínáme takto brzy, kdy ještě není vše doléčeno. Je to tedy spíš takový test, jak na tom pata vlastně je. A už to víme. Při běhu Reného pata nebolela vůbec, jen po třetím běhu v noci v patě párkrát intenzivněji píchlo. A to je trochu varovný signál, že se tím svaly v plosce opět trochu podráždily a pravděpodobně zvýšily své napětí. Na Štědrý den by René chtěl běžet maraton, ale v nejhorším pojede na kole. Ještě to není zcela ztraceno, ale buďme realisti, termín to je dost šibeniční. A hlavně není cílem uběhnout jeden maraton, cílem je trvalý výsledek a určitá změna v pohybových stereotypech a pohybovém sebeuvědomění.
Zpátky k automatice!
René doma intenzivně cvičí na postavení celé levé dolní končetiny a napřímení páteře. Cvičení vychází především z DNS prof. Koláře (Dynamická neuromuskulární stabilizace). Je to metoda, při níž se obnovuje a trénuje ideální koordinace, která vede k vyrovnanému postavení v kloubech a vyváženému svalovému napětí. Není to žádné kompenzační cvičení, kterým člověk jen vyrovnává to, co si běžným pohybem kazí. Je to metoda, která postupně a pomalu mění koordinaci a zapracovává ji do automatiky mozku. Takové řešení má pak šanci být trvalé. Ale samozřejmě své slabé články úplně nepředěláme a v zátěžových situacích – přetížení, stres, nevhodná zátěž, nemoc a podobně se rády opět přihlásí o slovo.
Reného slabý článek vznikl po úrazu páteře, při kterém došlo ke kompresivní zlomenině obratle, a to více na levé straně páteře. Ano, tedy ta levá strana, která nyní dělá problém. Tato strana v oblasti beder má tendenci být staženější, tedy jakoby kratší a to pak mění postavení pánve a horního trupu. René je ve stoji pootočen doprava. A když se zkusíte ve stoji pootočit doprava, sledujte, co vám to udělá s levou nohou. Celá se jakoby zašroubuje dovnitř, více se do ní zavěsíte a více propadnete podélnou klenbou dolů. Následkem toho tedy celá kyčel a chodidlo pracují hůře.
Slepá ulička kompenzace
A teď odbočka ke kompenzačním pomůckám. Chtělo by se to řešit vypodložením nohy vložkou nebo třeba pronační botou. Na analýze došlapu by totiž vyšlo, že levá noha takzvaně pronuje. Ale řešit problém, který vychází z oblasti zad vypodložením nohy, není moc moudré. Podívejme se na to, co se stane. Postavení pánve se pravděpodobně moc nezmění, ta se bude rotovat stále stejně, protože ji drží svaly trupu. Chodidlo se ovšem podložením vychýlí na vnější stranu. Tyto nevyrovnané síly jdoucí proti sobě se protnou v koleni, které se bude tak trochu ždímat. A tak to i bývá. Když se došlap řeší pronační botou či vložkou, zpravidla se po nějaké době ozve koleno.
Takže touto cestou určitě nepůjdeme. Potřebujeme obnovit rotaci pánve a trupu i na druhou stranu, zaktivovat plosku, zlepšit vzpřímení na levé kyčli, zapojit palec do opory. René vlastně potřebuje objevit prostor vlevo, tím se posune jeho subjektivní střed blíže k tomu objektivnímu, tedy rotace pánve ve stoji vymizí.
Více dynamiky
Do cvičení jsme přidali více dynamiky. Doteď jsme cvičili spíše staticky – v nákroku na všech čtyřech, či v tzv. medvědovi jsme postupně objevovali správnou oporu o levou nohu a napřímení páteře. Nyní přidáváme dynamiku, a to rotaci trupu vlevo. Cílem je, umět se dobře opřít o chodidlo levé nohy. To dělá Renému trochu problém. Dobře je to vidět v porovnání s pravou nohou, která to v pohodě zvládne. Chceme, aby noha uměla jakoby doširoka uchopit zem. Neměla by se stahovat či krčit. A pak k tomu musíme přidat rotaci pánve a trupu vpravo. Toho dosáhneme v poloze na čtyřech s nákrokem nebo v malém nákroku ve stoji.
René byl u nás na konzultaci a analýze běhu už před dvěma lety. Máme tedy dokumentaci toho, jak běhal v době, kdy ho nic nebolelo. A to je důležité. Dělat diagnostiku běhu v době, kdy člověka něco bolí, má totiž minimální výpovědní hodnotu. Odchylky, které se najdou, totiž mohou patřit původní příčině, ale také to může být pouze změněný stereotyp následkem bolesti.
Porovnání dopadu na levou a pravou nohu.
bebalanced.cz
Diagnostika nejlépe s časovým odstupem
Když si video zastavíme v nejnáročnější fázi běhu, tedy ve střední stojné fázi, můžeme vidět, jak při došlapu na pravou nohu se Renému relativně přiměřeně zešikmí pánev, ramena zůstávají v ose, až paradoxně trochu nakloněná vlevo a páteř je bez zásadnějších křivek do stran. Naopak při došlapu na levou nohu se pánev zešikmí sice v celkem podobném rozsahu, levý bok vyjede celý trochu do strany (to je vidět na konfiguraci levého boku), levé rameno padá hodně dolů. Opět nám to potvrzuje to, že celá levá strana trupu je řekněme funkčně kratší a na levé kyčli a v levém kotníku se propadá.
Takto sice René běhá celý život, ovšem tělo umí naše asymetrie a odchylky zdatně kompenzovat. Prostě toho hodně vydrží, ovšem jednou už „džbán přeteče" a přetížená místa se ozvou. A to se právě Renému stalo. Teď už musí, pokud chce dále běhat v objemech, jaké běhá, tyto stereotypy a odchylky změnit. Odměnou mu za to bude nejen nebolestivá pata, ale i záda a pravděpodobně se tak vyhne i dalším zraněním.
Terapie tedy nemůže být ani pasivní, typu aplikace rázových vln, laserů, ultrazvuků apod. Nemůže být ani direktivní typu, cvičte ten a ten cvik 3 x denně. Terapie by měla vést k tomu, že člověk začne své tělo více a pozorněji vnímat. Tím si uvědomí své odchylky a asymetrie a pak už jednak sám člověk ví, co má při cvičení cítit a proč, ale hlavně část práce můžeme nechat na moudrosti přírody. Pokud tělu dáme tu pozornost, nastartují se v něm samouzdravné mechanizmy, a to je schopnost, kterou naše západní civilizace tolik potlačuje.
René musí teď pozorovat rozložení váhy na svých chodidlech, cvičit, vnímat změny, které se odehrávají a postupně začínat přebírat nad svojí hybností bezděčnou kontrolu, která bude postupně tak automatická, že pro ní nebude potřeba vědomá koncentrace a korekce. Pokud bude chtít běhat, bude si muset předtím zacvičit, aby tělo trochu poladil, a po běhu si opět zacvičit, aby opět poladil vše, co se se během rozladilo. Pokud vše půjde dobře, bude moci postupně přidávat kilometry.
Připraveno ve spolupráci s BeBalanced.cz.
