Článek
Američanka Harriette Thompsonová, ve 92 letech se stala nejstarší ženou, která kdy dokončila maraton. Medaile toho jsou důkazem.
Američanka Harriette Thompsonová může slavit. Co další rok?
„Každý rok je to ale těžší a těžší," posteskla si vitální rodačka z Charlotte. Za svým časem z loňska však příliš nezaostala. Možná právě ona našla recept na vitalitu. Jaký? Nikdy se nevzdat, jakkoliv to může znít banálně.
Vždyť ani Thompsonová neměla vždycky na růžích ustláno. Už dvakrát zvládla souboj s rakovinou. V lednu navíc přišla o manžela a poté se trápila se stafylokokovou infekcí v jedné noze . "Tohle byl pro mne těžký rok," nechala se slyšet. "Moc jsem netrénovala, protože manžel byl vážně nemocný a musela jsem být s ním. A když v lednu zemřel, musela jsem zase léčit nohu."
Dosud nejstarší ženou, která zvládla maratónskou trať dlouhou 42,195 kilometru, byla jiná Američanka Gladys Burrillová. Maratón v Honolulu absolvovala v roce 2010 ve věku 92 let a 19 dní.
Jsem v pohodě, rozmazlují mě tu
Podle organizátorů závodu měla Thomsonová v den maratónu přesně 92 let a 65 dní navrch. „Byla jsem skutečně nadšená, že jsem maratón mohla dokončit," ulevila si nová rekordmanka. "Jsem v pohodě, rozmazlují mě tu."
Maratóny přitom začala běhat až v šestasedmdesáti letech. Členky kostelního sboru, se kterými tehdy zkoušela, absolvovaly maratón ve prospěch nadace pro boj s leukémií. "Já jsem zrovna v té době přišla kvůli rakovině o několik členů rodiny. Proto jsem se rozhodla, že do toho půjdu," zavzpomínala.
Sama má za sebou nelehkou léčbu rakoviny kůže a také zhoubného nádoru v čelisti. Maratón se stal důležitou součástí jejího života. "Nemyslím si, že bych ještě žila, kdybych nezačala běhat," uvažovala. "Já pomáhám jim a oni laskavě pomáhají mně. Nikdy s nikým nesoupeřím. Mým jediným cílem je pouze vydělat nějaké peníze pro charitu."
Dříve ji živilo piano
Dříve se živila hraním na piano, několikrát vystoupila ve známé Carnegie Hall. I to se jí během závodu hodí. "Neposlouchám ruchy okolo trati, místo toho si v hlavě přehrávám staré skladby, které jsem dříve hrávala. Běhání a klavír mají mnoho společného."
Už loni říkala: "Myslím, že jsem tady naposledy." Letos znovu běžela a doběhla.
Co asi bude příští rok? "Mí přátele mi pořád připomínají, že každý rok tvrdím, že jsem tu naposled," smála se Thomsonová. "Pokud budu naživu, za rok jsem tu zpátky."
