Článek
„Kačí, ty tvoje boty jsou nádherné a jsou opravdu tak pohodlné?" Než abych přesvědčovala slovně, půjčila jsem holkám svoje boty na test, i když ne v přesné velikosti. Ale ať prostě zkusí, jaké to je běhat v peřince. Nadšení a okamžité reakce „ty chci". Barva byla jasná, sytě růžová. Jen vybrat správnou velikost. Sama mám lodičky 37, kecky na nošení 37-37,5 a na běhání mám 39. Holky byly překvapené, že budou běhat v botách o číslo větších než doposud, ale věřily, boty jsme objednaly. A jejich první reakce?
„Jsou to fakt bačkůrky, budu si muset zvyknout, že jsou větší a širší než mé předchozí boty." Po pár dnech mi běžkyně Míša napsala další zkušenosti. „Jsou to velmi pohodlné botičky, lehké, s opravdu hodně příjemným došlapem. Trochu širší, ale perfektně sedí na noze, a i při nočním běhání, kdy člověk nevidí úplně každý výmol, perfektně drží kotníky. A pocity při testování jejich rychlosti? Asi jako, když jsem poprvé běhala na tartanu na ovále a žasla, jak je to příjemné a hlavně rychlé!"
Od Verči mi nejdříve přišla fotka s nohama na stole a s botami na chodidlech. „Právě jsem se zamilovala." Než jsem odpověděla, přišlo mi: „Dneska nemakám a místo do počítače se dívám na boty." Z důvodu jednoho nepracovního dne nebudu prozrazovat, o koho konkrétně jde. „Hroznou radost mám. Já snad hezčí boty na noze neměla. Nepočítám teda podpatky." Dobře, lodičky jsou lodičky, naprosto rozumím. Musím dodat, že Verča je začínající běžec, avšak neskutečně nadšený do každého kilometru. „Boty úplně nejlepší. Jsem z nich nadšená, a i při běhu jsem se na ně musela pořád dívat. Pole, asfalt, štěrk, pecka. Nikde netlačí, jsou lehoučký, pohodlný."
Aby to nevypadalo, že holky je milují, protože jsou zářivě růžové, tak na mé doporučení dali i dva muži. Ne že bych jim nechtěla ty své půjčit, ale prostě moje 39 nejsou parníky velikosti 47. Každopádně jeden známý již mizuna měl, když mi však ukázal fotku a já viděla jednociferné označení řady, vyhrkla jsem jen „ty jo, tak to je dobrý retro". Prostě výměna obuvi byla nutná. Takže jsme vybrali modrou barvu, velikost stejnou jako na retro obuvi a poslali je Davidovi domů. „Jsou krásný, viděl jsem je asi minutu, vzal mi je junior a prohlásil, že mají cool podrážku a že je klidně bude nosit." To mě pobavilo a překvapilo, protože jsme se ještě bavili, že jeho syn uznává jen jednu značku, a ještě s vlastním „ID". Po pár dnech mi přišla další reakce: „Tak musím uznat, že nový botky jsou fakt pecka."
„Z rukou UltraKatky samochodky", přidal na Instagram příspěvek druhý muž. Když jsem se ptala, jaké byly první dojmy bot v provozu, napsal mi: „Lehkost, rychlost, volnost pohybu a krásný design. První uběhnuté kilometry mě přesvědčily o dobré investici. Jako neurochirurg mám smysl pro detail, a to boty splňují. Těším se na první uběhnutý maraton."
