Článek
„To vaše běhání je mimořádně egoistické, sobecké a vůbec neúčelné plýtvání časem i silami," vyslechl jsem si upřímná slova. Hádáte správně, tohle z úst nevypustí někdo, kdo někdy někde alespoň trochu a alespoň nějak běhal. Je to názor ryzího neběžce. Pomiňme teď na chvíli fakt, že mé bezúčelné běhání za posledních pár let přineslo českým a islandským vozíčkářům asi milión a půl korun a pomiňme i nesčetněkrát prokázaný pozitivní vliv běhu na lidské zdraví i psychiku. Tahle kritika mířila jinam – do timemanagementu běžce a do jeho nejužších socio-ekonomických vazeb.
Ony dvě různé osoby se domnívaly, že běžec o svůj tréninkový čas vlastně okrádá rodinu. Jdu běhat? Pak se přeci nemůžu věnovat dětem! Běhám několikrát týdně? No, tak to už je na pováženou! Jedu si ještě k tomu o víkendu užívat někam na závody? Hrubé narušení dobré rodinné kázně! Hm, nemohou mít kritici vlastně tak trochu pravdu? Skutečně to běhání určitý čas stojí, a ačkoli někdy beru alespoň některé z dětí s sebou, třeba v kočárku nebo ho tahám za sebou na pneumatice, a kdysi jsem svou vyvolenou brával na společné závody třeba zrovna v půlmaratonu, většinu času stejně běhám sám. Bez rodiny, bez dětí. Víkendové akce jsou většinou logisticky tak náročné (naposledy Runmageddon ve Varšavě „na otočku" obnášel i dvě noci překlepané ve vlaku), že se ani neodvažuju pomyslet na to, že by se mnou rodina něco takového chtěla absolvovat.
| Runní káva [čti „ranní káva"] je takovým seriálem volnějších úvah a zamyšlení, no zrovna takovým tím čtením k ranní kávě. Může to být čtení nenáročné i hloubavé přesně podle toho, jakou hloubku mu zrovna budete chtít přisoudit. Chutná nejlépe v houpacím křesle, s trochou mléka a skořice. |
Dobře, trochu času to běhání stojí. Ale opravdu je možné z celkového pohledu mluvit o veskrze sobecké záležitosti? Neplatí náhodou také to, že běhající člověk je v lepší náladě, pohodě a také v lepší kondici? Uznávám, veselí lidé nejsou v českém nabručeném kolektivu příliš oblíbeni a jsou často podezříváni, že na to něco šňupou, pijí, čichají nebo si rovnou vstříkávají do žil. Jsou prostě podezřelí. Ale co si člověk nemůže dovolit v pracovním nebo studijním kolektivu, to se doma ještě snese. Tam buďte veselí bez zábran! Třeba ještě dokážete pozvednout náladu jinak mírně pokleslou například vlivem rozhořčení nad řepkovými lány nebo vnitro či zahraničněpolitickou situací v zemi.
A jsem přesvědčený, že z dobré fyzické kondice běžce tyje v konečném důsledku celá rodina. Kdo jiný než trénovaný běžec dokáže ve chvílích nejtěžších skočit třeba na rychlý nákup zapomenutých nepostradatelných položek pro rodinné hospodářství? Nebo doběhnout pro auto, když se zbytek rodiny po celodenní túře zasekne daleko, daleko od rodinného vozu? Nebo se díky své naboostované imunitě postarat o zbytek rodiny, když tento ulehne sklácen zlou infekční chorobou? Hádáte opět správně: Běžec, běžec a zase běžec.
A to vůbec nemluvím o tom, že čas strávený běháním bychom my běžci také mohli investovat ještě mnohem hůře. Představte si kupříkladu, že bychom čas ušetřený neběháním chtěli investovat třeba do pokusů vytapetovat obývák. Katastrofa! Nebo do pokusů vyměnit olej v motoru zánovního rodinného vozidla. Katastrofa! Nebo do pravidelné účasti na zasedáních městské rady a přesvědčování místních zastupitelů o nutnosti rozšíření průmyslové zóny do centra. Úplná katastrofa! A to se o nápadech jako třeba místo běhání chodit na pivo, hrát po kasinech black jack nebo utrácet rodinné úspory po vykřičených domech ani nezmiňuji!
Takže abychom to shrnuli: Běhání možná trošku egocentrické je, ale my běžci to děláme i pro vás! Hlavně pro vás, vy nejširší lidové vrstvy! Za lepší budoucnost! Za rodinu a za císaře pána!
