Článek
Realita je zkrátka jiná, leckdy mnohem zajímavější a poučnější. Mezi kontaktní sporty jsem si pro sebe řadil třeba box, kung-fu, karate a tak, zkrátka sporty, u nichž je lepší nosit chrániče zubů a mít vysokou zdravotní pojistku. Možná ještě basketbal. Ale běh? „To se stává, je to kontaktní sport," slýchal jsem poměrně často z atletické kabiny. Naposledy, když v jednom z rozběhů halového ME v Bělehradě dostala tvrdý knockout čtvrtkařka Denisa Rosolová.
No, jestli je halová čtyřstovka kontaktní sport, možná by stálo za to vybavovat běžce taky nějakými chrániči, helmami a boxerskými rukavicemi, ne? Věřím, že takový sport by byl divácky i sponzorsky velmi oblíbený a záhy by získal své nezastupitelné místo i na letních olympijských hrách. Na zimních by se běhal také, jen místo boxerek by se fasovaly teplé palčáky.
„Čtyřstovka venku je úplně jiný závod než v hale. Bohužel se většinou běží rychleji než na delších tratích a stačí malé požďuchnutí a nemusíte to ustát, zvlášť když to nečekáte. Když se třeba na 400 metrů překážek stalo, že soupeřky samy spadly, přišla jsem za nimi, objala je a bylo mi to opravdu líto. Člověk nechce vyhrávat tak, že někdo ze soupeřů nedoběhne," má jasno několikanásobná mistryně České republiky Rosolová. Za posledních sedm let vlétla do vážné kolize dvakrát. Sama neví, zda je to pozitivní, nebo zarážející bilance.
| Runní káva [čti „ranní káva"] je takovým seriálem volnějších úvah a zamyšlení, no zrovna takovým tím čtením k ranní kávě. Může to být čtení nenáročné i hloubavé přesně podle toho, jakou hloubku mu zrovna budete chtít přisoudit. Chutná nejlépe v houpacím křesle, s trochou mléka a skořice. |
Rosolová se po seběhu ocitla na první pozici a mezi běžkyněmi došlo ke strkanici, o níž naše reprezentantka evidentně vůbec nestála. Napravo běžící Francouzka Gueiová ji vystrkává na vnitřní okraj oválu, až Češka došlapuje na vyvýšenou obrubu, dochází k nevyhnutelnému pádu končícím až v technickém zařízení mimo dráhu. Organizátoři jednají rychle: diskvalifikace pro Francouzku. Vzápětí, po francouzském protestu, své rozhodnutí opět odvolávají. Francouzka v tom nebyla sama. Dánka Petersenová byla nejspíše spouštěčem nešťastné laviny. Na tu už ale žádný postih nemíří. Takže vlastně jako by se nic nestalo. Jednoho by asi docela naštvalo spláchnout takhle náročnou přípravu do kýble a skončit v nemocnici ve spárech lékařů. „Jsou věci, které nemůžete změnit, tak proč se jimi trápit?" vytrhává mne z chmurných myšlenek hlas Denisy. „Jen tím budete ubíjet sebe a nikam se neposunete." Podezírám karvinskou rodačku, že součástí její přípravy jsou také návštěvy nějakého tibetského kláštera či jeskyně asketických mnichů.
A tak zkouším otestovat její věrouku záludnou otázkou, jak by to bylo, kdyby se celý incident odehrál v přesně opačném obsazení. „Šla bych hned po doběhu za ní. Pokud by to bylo možné, zjišťovala bych přes sociální sítě, zda je vše v pořádku a omluvila bych se. Omlouvala se mi i Petersenová a po zhlédnutí záznamu uznala, že byla jednou z příčin." No jo, tak to byl zase jeden takový příklad toho, že i starý kmet jako já, se může něco přiučit od dnešní mládeže. Člověka to běhání pořád tak nějak vychovává, někam posouvá a nenechá ho chvíli v klidu. Zkrátka: Kdo chvíli stál, už hnije opodál! Ale do ničeho vás nenutím, vážně!
