Článek
Několik desítek školaček se vydalo na desetikilometrovou trať, nakonec jen jedna žena běžela celých 42 kilometrů. Ženy, sport a maratón. V této zemi nejde zrovna o zábavu, která je vždy a všude vítána s otevřenou náručí. Odpor a nepochopení tu je častým jevem. „Není pro ženu jednoduché opustit sama domov, natož venku běhat," přiznala pro theguardian.com žena jménem Zainab. Kvůli bezpečnosti neuvedla celé své jméno. Její chování je jiné, trochu revoluční, jde proti prodou a tradicím.
Při běhání poznala i problémy v ulicích. Dočkala se obtěžování a nadávek. V srpnu běžela neoficiální maratón z údolí Paghman do Kábulu s dalšími třemi mladými ženami. Když vběhly do hlavního města, byly bombardovány urážkami, že mají tu drzost se takto objevit na veřejnosti.
„Děti po nás házely kameny, lidi na nás křičeli sprostá slova jako prostitutka. Proč prý nejsme doma, že ničíme islám," vzpomínala tato běžkyně, která se i přes tyto zkušenosti nevzdala. Naopak doufá, že více mladých dívek se přidá a začnout běhat.
Ze strachu přerušila trénink
„Mám do budoucna plány, mám cíle," vyprávěla při svých návštěvách na vysokých školách v Afganistánu „Dívky jsou tiché, nesmějí se. Když jsem je vyzvala, smály se, byly šťastné."
Běžkyně z této země už zažily maratóny v zahraničí, ale v Bamjánu šlo o první účast ve své vlasti. Organizátoři doufají, že tento krok ukáže Afganistán v médiích i z jiné strany. „Kousek po kousku přinese změnu," věří Zainab, na kterou jsou její rodiče pyšní. Se sestrami někdy společně běhají po dvorku. „Bamján je dobré místo. Na jiných místech mohou být zabity," přiznal guvernér oblasti Zahir Tahir.
Přesto jsou chvíle, kdy jde trénink stranou. Například, když dav zabil ženu pro falešné rouhání, poté co se dostala do sporu s knězem. „To jsem měla takový strach, že jsem do hor nešla, netrénovala jsem," přiznala Zainab. Za dva týdny šla s kamarádkou ale zase běhat.
