Článek
Medaile vedoucí k zápisu do knihy rekordů.
Eddie s dětmi, kterým dopomohl k botám.
Běhání naboso vlastně u Eddieho vzniklo z hecu. Připravoval se zrovna na svůj pátý maratón v pěti dnech a přemýšlel, jestli si vzal dostatek obuvi. „Tak běž naboso!" řekl mu tenkrát kdosi z běžců. A Eddie tak učinil. Svůj první maratón věnoval svým nedávno zesnulým rodičům.
Bolí to, jen když na to myslím
Na zvídavé otázky ostatních běžců, jestli běhání naboso bolí, odpovídal vždy jednoduše: „Jen když na to myslím." Pozornost, kterou přitahovala jeho bosá chodidla, se Eddie rozhodl využít pro dobročinné účely. A podpořil charitativní projekt zajišťující boty pro část z 300 milionů dětí po celém světě, které jsou natolik chudé, že si nemohou nákup obuvi dovolit. „Většina zemí včetně Filipín, kde jsem se narodil, nedovoluje dětem navštěvovat školy, pokud nemají boty. A právě tady se roztáčí krutý kolotoč chudoby." říká k tomu Edward Vega.
Lidé jsou chudí, protože nemají patřičné vzdělání. Nemohou si dovolit koupit svým dětem boty. Dětem bez bot nedovolí navštěvovat školu. Děti vyrůstají bez vzdělání, stávají se z nich chudí lidé... a tak stále dokola. Eddie se snaží tento začarovaný kruh rozetnout. Uběhl už 124 bosých maratónů a chudým dětem vyběhal na 13 000 párů bot. Snad se tak díky Vegovi v chudých částech světa blýská na lepší časy.
Rekordy pro chudé
Aby dokázal maximalizovat výtěžek ze svých běhů, rozhodl se Vega získat záznam do Guinnessovy knihy rekordů. Podařilo se mu to hned dvakrát. V loňském roce za nejvíce bosých maratónů za sebou v navazujících dnech. Zdolal jich deset. A také za nejvíce bosých maratónů v průběhu jednoho roku, tady se počty zastavily na číslovce 101. Vega také zaběhl 50 maratónů v 50 státech USA naboso a rovněž zdolal maratónskou vzdálenost na všech sedmi kontinentech, šest z nich jak jinak než naboso.
Ne vždy ale všechno probíhá úplně hladce. Za svůj život obdržel Edward Vega 19 DNS (did not start) a čtyřikrát DNF (did not finish). Devatenáctkrát se mu stalo, že kvůli zpožděnému letu nebo jiným logistickým problémům nemohl být včas na startu závodu, a čtyřikrát nedokončil. DNF měla za příčinu zranění. Nejhorší nedokončený závod absolvoval v Michiganu. Postarší dáma v limuzíně jej přehlédla a zezadu do běžce narazila. Vega přežil jen shodou velmi šťastných náhod.
Mezi bosými běžci je tak trochu za rebela. Vždyť se mu také přezdívá Barefoot Bandito. „Já nejsem bosý purista. Svým běháním naboso vlastně vysílám světu zprávu, že boty jsou opravdu důležité, hlavně v případech, kdy milióny chudých dětí riskují své zdraví, protože nemají čím ochránit svá chodidla," uvádí věci na pravou míru Eddie. „Kromě dvou maratónů každý víkend v roce jsem měl vždy nazuté boty. Kůže se na asfaltu hodně obrušuje a nestačila by mi dorůstat," dodává pobaveně Bosý Bandita.
Pinzetou na kozí lebky
„Mojí tajnou zbraní je pinzeta," prozrazuje na sebe Eddie. Mnohokráte se mu výborně osvědčila, nejvíce snad v Novém Mexiku na závodě Day of the Dead Marathon. Jedná se o běh na dvanáct kol v terénu, kde se všude povalují rozbité kozí lebky. V jednu chvíli se musel posadit a pinzetou jeden po druhém vyprostit ze svých chodidel na padesát úlomků kozích kostí.
„Naboso jsem naběhal o mnoho více jak 4000 kilometrů a hned tak toho nenechám. Dokud tady budou děti, které potřebují boty, poběžím dál," uzavírá Eddie, odhodlaný člověk, který chtěl vlastně ještě před nedávnem s běháním maratónů vážně skončit.
