Článek
Na Kujana v průměru čeká každý den překonání vzdálenosti delší, než je maratón. Navíc přespávat, ale i stravovat a napájet se bude moci jen s využitím vlastních zdrojů. Z místa startu v Národním parku Šumava vyběhl pouze s malým batohem, do nějž se snažil vměstnat vše potřebné.
„Hmotnost pod sedm kilo je podle mých zkušeností poslední rozumná, s jakou se dá ještě běžet. Do odlehčeného batohu se mi musela vejít karimatka se spacákem, ale třeba i malý ešus nebo skládací vařič na dřevo. Nějaké to oblečení, kartáček na zuby, filtr na vodu a zbytek jsem dosypal sušeným hovězím masem," odhaluje běžec útroby svého zavazadla.
Přespávat plánuje vždy po cestě přímo uprostřed nejbližšího lesa nebo louky. Celou akci se totiž rozhodl pojmout ve stylu „survivalu" a nesmí tak použít žádné pomoci zvenčí, dojít si něco nakoupit nebo přespat v hotelu a podobně.
Jakým způsobem ale jeho běh pomůže vozíčkářům? „Za každý uběhnutý kilometr věnuji na sbírkový účet České asociace paraplegiků minimálně deset korun. Sehnal jsem další oficiální partnery, kteří udělají totéž, a snažím se k podobnému inspirovat další lidi i firmy kolem. Největší naděje pak vkládám do generálního partnera akce, což je banka, která přislíbila vybrané peníze ještě zdvojnásobit. To mi už dodává hodně velkou motivaci," uzavírá vytrvalec.
Kujan se rozhodl podporovat právě hendikepované sportovce poté, co sám prošel těžkou dopravní nehodou a zdlouhavou rehabilitací po poranění páteře. Ačkoli mu někteří lékaři prorokovali, že už si nikdy nezaběhá, už necelý rok po havárii se vrátil k běhání maratónů. Od roku 2012, kdy oběhl kolem dokola ostrovní stát Island, každoročně pořádá běžecké akce na podporu lidí na vozíku. Například loni v rámci Cest na vrchol se mu podařilo získat pro hendikepované více než 600 000 korun.
„Letošní akce je o výzvách. Každý máme nějaké ty svoje před sebou a pracujeme na jejich uskutečnění. Pojďme s těmi jejich výzvami trochu pomoci také vozíčkářům!" vyzývá Kujan.
