Článek
„Největší kouzlo i největší záludnost ultramaratónu je v tom, že nikdy nevíte. Na 80. kilometru se cítíte jako světový rekordman, ale za hodinu lezete po čtyřech."
To je pasáž, která je vytištěna na zadní straně knihy. Orálek drží v ruce vodu, běží po rozpáleném asfaltu, nikde nikdo, kolem jen hory, divočina a spalující vedro. Běh není jen o trénování těla, ale i o hlavě. A vypilovat se na úroveň tohoto českého běžce chce roky dřiny. A tuto cestu kniha nabízí.
Orálek a běhání, to byla v podstatě nutnost. V dětství zkoušel různé sporty, ale pokaždé mu bylo řečeno, naznačeno, že by mohl zkusit něco jiného, tak na něj zbylo běhání. Nepotřeboval techniku, dovednost, přílišnou koordinaci pohybu. Rozběhl se a nepřestal.
Až do dob socialistického Československa
Kniha se vrací až do dob socialistického Československa, kde běžec s autorem knihy Lubošem Brabcem vzpomínají na dětské příběhy a život mladého běžce, který si dnešní generace jedenadvacátého století neumí představit. Žádné speciální vybavení, sporttestery, počítače, mobilní telefony.
„Díky tomu, že jsme bydleli v bytovce, jsem nepatřil k dětem, které musely víkend co víkend dřít na vinohradě nebo po škole chodit na pole jednotit cukrovou řepu, aby doma byl laciný cukr do vína," vzpomíná také Orálek na dětství, které prožíval v okolí Hrušovan, kde se narodil.
Profesionál, který chodí od pondělí do pátku do práce
V dnešní době existují mentální koučové, kteří vám mohou pomoci s depresemi, motivací. Mohou vám ukázat směr, ale zaplatíte velké peníze. Pokud chcete zvolit levnější variantu, zkuste tuhle knihu, kterou koupíte do tří set korun. Na více než dvou set stránkách se ponoříte do dětského snu, který si Orálek, narozen v roce 1970, stále žije. Běhá, protože to má rád. Bolest, euforie, shánění peněz na cesty. A to vše pro radost, pocit z běhu. Jenže nevíte, jestli se toho pocitu dočkáte, nabažíte nebo tělo padne vysílením.
Postupně se vás dotkne Spartathlon, Údolí smrti, Měděný kaňon a další vytrvalecké příběhy, které tento běžec okusil. Při některých se zastavíte, zamyslíte. Proč?
Profesionální výkony „neprofesionála". „I já chodím do práce, od pondělí do pátku, na 8,5 hodiny. Naštěstí mám chápavého zaměstnavatele, který mi umožňuje jít po poledni tři hodiny trénovat," přiznává Orálek.
Pokud vás při čtení této knihy napadne jít běhat, nalistujete stránku 214 a dostanete se k tajemství každého sportovce. Tím je jeho tréninkový deník. Jestliže vám bude zpočátku mdlo, nezapomínejte, že máte před sebou noty běžce, který dal běhání celý život. A to proto, že měl a stále má touhu se zlepšovat.
Dobrý běh...
| Může se Vám hodit na službě Zboží.cz |
| • kniha Můj dlouhý běh - Daniel Orálek |
