Hlavní obsah

Rebelka s rychlýma nohama rozdává rány pěstí. Chodila v pytli, aby nedráždila kluky

Praha

Říká o sobě, že je běžkyně. A něco na tom bude. Má bronz z olympiády v Londýně, z mistrovství světa zlato, nohy ji musí kmitat, stejně jako ruce. Proč? Marlen Esparzaová je boxerka. Běhat chce, protože ví, že jí tento sport pomůže zlepšit se mezi provazy. "Nikdy nezačínám pomalu, chci jít dopředu, každé kolo bojuju a dám první ránu," usmívá se mladá Američanka.

Foto: Facebook: Marlen Esparzaová

Marlen Esparzaová, americká boxerka, která miluje běhání.

Článek

Ve škole buřička, rebelka, špatné známky nebyly výjimkou. "Měla jsem hodně problémů, hlavně s dívkami," nechala se slyšet v roce 2012 pro časopis Atlantik dívka, která netouží po prsních ani jiných implantátech. "Pak mohou některé dívky vypadat jako Kim Kardashianová. Já nechci plastickou chirurgii."

V boxu už zažila opojné chvíle, koukal na ni celý svět, když stála s medailí na krku. Jenže v jedenácti letech bylo vše jinak. Ani pořádně s boxem nezačala a už musela bojovat. Její otec, velký fanoušek boxu, musel lidi doslova prosit, aby dceru trénovali, jenže slýchával spíš posměšky. Holka a box, to ne. Malá Marlen tak byla nešťastná, brečela. Ale jen v soukromí, nikdy na veřejnosti.

„Chodila jsem do posilovny ve volném pytlovém oblečení, aby si kluci nemysleli, že s nimi chci flirtovat," přiznala později pětadvacetiletá boxerka pro runnersworld.com.

Zkusila si půlmaratón

Běhat začala už na škole, když navštěvovala sedmou třídu, na střední škole dostala několik nabídek na stipendium, tak byla dobrá. A neztrácí se ani v dospělosti, i když má přednost box. V loňském roce ji jeden ze sponzorů oslovil, aby si zaběhla půlmaratón v San Francisku. "Potřebuješ se běháním uklidnit," pravil trenér. "Nechtěla jsem vypadat hloupě, zaběhla jsem čas 1:32 a obsadila 49. místo," vzpomíná dcera mexického imigranta, který pracoval jako vedoucí ve svařovně, matka jako asistentka v ordinaci. Ona tatínková holčička. "To jsem pořád," řekla pro espn.go.com.

V boxu i běhání si vždy pamatuje, co a jak dělat. "Musím zajistit, že mé kroky a dýchání jsou správné. Musí jít o vyvážený balanc techniky a přirozených návyků," připomíná rodačka z Texasu, která běhá každý den. Jednou si dá čtyři míle, aniž by kontrolovala čas. Další den si naplánuje poloviční vzdálenost, ale peláší, jak jen může. Vždycky jinak, tím tělo vystavuje stálé pozornosti, překvapuje ho, pak musí makat, žádný stereotyp, který by vedl k pohodlnosti.

Přijde na řadu i triatlon?

Mezi vzory Američanky patří další Američanka. Je to Joan Benoitová provdaná Joan Samuelsonová. Bývalá americká atletka v roce 1983 zaběhla v Bostonu maratón v čase 2:22:43, čímž vytvořila světový rekord. "Ona byla mezi ženami průkopnice, ona je vlastně stále. Doufám, že budu moci dělat spoustu věcí jako ona, až budu starší," přemýšlí Esparzaová, která se jako první žena USA kvalifikovala v boxu na olympijské hry. Mimo jiné devětkrát vybojovala národní titul.

Její hlavní profesí je box, ale zůstane u něj? Vypadá to jako by se jí vracely rebelské časy z dětství. "Když se probudím v den zápasu nebo závodu a otevřu oči, říkám si, dneska je ten den. Jsem zastáncem toho, že pokud se cítíte dobře, můžete to poté předvést," myslí si běhající boxerka, která má nemalé cíle. Dobře běhá, plave, chtěla by vylepšit cyklistiku. Co s touto trojkombinací? V hlavě se jí motá triatlon a olympijské hry.