Článek
Kílian Jornet, přední skialpinista, horolezec a běžec má jasno. V jeho podání to zní vlastně logicky, i když zbytek světa, my ostatní to nejspíš nikdy nepochopíme. Drobný Španěl se v horách narodil i vyrůstal, odtud zřejmě pramení jeho zapálení, ale i schopnosti. „Cítím se mnohem příjemněji a sebevědoměji v horách plných seraků a lavin než ve městech mezi auty a lidmi," přiznal nedávno běžeckému magazínu Runner's World.
Za sebou má tento všestranný vytrvalec vítězství snad ve všech významných závodech svých oborů. „Ty pocity, které jsem zažíval při prvních vítězstvích na stomílovkách jako Western States nebo UTMB už nikdy nezažiji. Motivaci k závodění mám dnes jinou. Na poli velkých závodů mám splněno, nadešel čas dát dohromady rychlost a hory," pronesl vytrvalec krátce předtím, než spustil svůj dnes již notoricky známý projekt Summits of My Life, Mé životní vrcholy. Začala série nejrychlejších výstupů a sestupů na nejvýznamnějších vrcholech světa. Každý takový pokus v sobě zahrnoval terénní běh, horolezectví i skialpy.
En Kilian va fer una llista de totes les muntanyes on somiava arribar. ‘Camí de l’Everest’ repassa el camí que l’ha portat fins el cim més alt del món. Si voleu repassar totes les seves aventures, recupereu els tres films anteriors de SoML #KilianTV3 https://t.co/u7TKyGeY9d pic.twitter.com/5Zw1q7d1cE
— Summits of My Life (@SummitsofMyLife) 4. září 2018
Začínal v Evropě, kde zdolal Mont Blanc a Matterhorn. Pak nadešel čas pro Ameriku ‒ Denali na Aljašce, Aconcaguu v Argentině. Nakonec Mount Everest. 6000 metrů převýšení na Denali zdolal v čase pod 12 hodin. Vrchol Mount Everestu ze základního tábora dobyl za 26 hodin, přičemž standardní délka výstupu obnáší čtyři dny.
Příprava na Everest představovala dlouhodobý proces. Zahrnovala adaptaci na velkou nadmořskou výšku i na pocity, které při pohybu v nich člověk prožívá. Při prvním pokusu se běžec a horolezec v jedné osobě necítil moc dobře, zřejmě udělal nějakou dietetickou chybu a zlobil ho žaludek. Zároveň ale měl ještě týden času do odletu. „Nerad vysedávám v základním táboře a nerad trávím čas nicneděláním. Zajímalo mě, jak rychle dokáže tělo zregenerovat, a tak jsem to zkusil nahoru ještě jednou," prozradil svou motivaci Jornet. A podařil se mu nejrychlejší známý čas z předsunutého základního tábora na vrchol hory za 17 hodin, přičemž ani při jednom z výstupů nepoužil doplňkový kyslík.
O celém dobrodružství existuje film Path to Everest, Cesta na Everest a také kniha se shodným názvem jako série dobrodružných výstupů Summits of My Life.
