Článek
Sasanka ještě nevečeřela, ale vy jste už dnes běhali, ne?
Běžecké stezky lemují květy javoru a trnky.
Pampelišku, či pardon – smetánku lékařskou (Taraxacum oficinale), pozná asi každý. Ale co další květena? Osobně mám snad nejraději jarní les a cesty v něm, které jsou povětšinou ještě příjemně měkké a čisté. Pod nohama zbytky starého listí, které již není nebezpečné tím, co může skrývat pod sebou... A ta svěže zelená tráva na úsecích, které vedou loukou, netrčí po kolena (a která se ještě na zahradě nemusí sekat), ani z ní ve škarpách u silnic není ošklivá džungle. Vyznavači silničních běhů i cyklistiky mají přehled o přijíždějících autech i v serpentinách. Stromy ještě bez listí, případně s barevnými květy, nebo též se svěže zelenými malými lístky poskytují luxusní světlo, i když připouštím, že v létě se jejich stín bude hodit. A barevnosti bude ještě více! Kopřivy (Urtica dioica) teprve vystrkují první lístky, ideální do velikonoční nádivky, později jako odvar na zdravé vlasy, případně sušené na čaj čistící cévní systém). Takhle by už mohly zůstat, ne?
V lese, spíše listnatém, nalézáme bílé koberce sasanky hajní (Anemone nemorosa) – pozor, jako všechny pryskyřníkovité je jedovatá, zvláště čerstvě utržená. Látky v ní obsažené mají i baktericidní účinky, jako přírodní antibiotikum bych to ale rozhodně nezkoušela. Sušená pomáhala v minulosti proti revmatismu, pro vysokou jedovatost se to s ní ale taky muselo umět.
Kde je přirozeně vlhko, najdete pravděpodobně i drobné okrouhlé lístky a žluté kvítky. To je orsej jarní (Ficaria verna). V minulosti se z lístků údajně dělával salát. Ale též nevím, zda bych ho jedla. Obsahuje sice velké množství vitaminu C, ale po vykvetení se bylinka stává jedovatou.
Za fialové rostlinky vybíráme jednoho zástupce, jímž je jaterník podléška (Hepatica nobilis). Má trojlaločné listy připomínající játra. Nemoci jater a žlučníku také léčí. Ráda roste pod lískami. Všechny tyhle rostliny patří mezi jarní efemeroidy – tzn. trvalky, které brzy na jaře vyrostou, vykvetou a naplodí ještě před tím, než stromům naroste listí. A na zbytek roku se opět stáhnou. Aby zajímavostí nebylo málo, jejich semena mají na sobě takové "masité" pytlíčky, jimiž se živí mravenci. To jsem tedy nevěděla.
A už jste někdy viděli podbílek šupinatý (Lathrea squamaria)? Tuhle prazvláštní rostlinku jsem potkala na svém výběhu po lesní cestě u potoka, kde také nejraději roste. S daleko známějším podbělem (Tussilago farfara), ale nemá nic společného. Tato rostlina je zvláštní tím, že neobsahuje chlorofyl, tudíž nefotosyntetizuje a ke svému životu proto potřebuje nějakého hostitele, jímž jsou kořeny kolem rostoucích stromů, které může poničit.
Zato již zmíněný „jmenovec" podběl léčivý roste u cest, mezi domy, a prakticky všude. Žluté kvítky obsahují slizovité látky, léčivé na nemoci dýchacích cest (tussis=kašel, a ago=odháním) a jsou zvláštní tím, že je prakticky nevidíte pohromadě s listy. Ty totiž vyrůstají později než květ, v poměru k malé rostlince jsou tak trochu větší a zespoda bílé jakoby zamoučené (far=mouka, ferre=nésti).
V lužních lesích a spíše na Moravě můžete najít i medvědí česnek (Allium ursinum). Tuhle silnou bylinku vyhledávali i medvědi, oslabení zimou, když se vyspinkali ze svého zimního spánku. Její použití je mnohostranné v kuchyni i jako léčivá bylina proti mnoha neduhům. Jen pozor, nespleťte si jeho léčivé listy s konvalinkou vonnou (Convallaria majalis)! Ta je totiž celá jedovatá. Obsahuje kolchicin, který působí jako mitotický jed (odtud využití v lékařství jako lék proti rakovině, zastavující buněčné dělení). Roste o něco později, květ vypadá zcela jinak a také voní, nicméně ve stádiu listí pozor na možnou záměnu. U nás ve středních Čechách se mi to stát nemůže – medvědí česnek tu neroste, konvalinky vcelku hojně.
V čase neolistěných stromů můžete potkat i mnoho zástupců živočišné říše. Zatímco srnky či daňci (jednou mi dokonce přes cestu přeběhli hned čtyři jeleni přímo před nosem) jsou dobře pozorovatelní po celý rok, o ptácích se totéž říci nedá: v zarostlém lese je sice všude slyšíte, ale prakticky nevidíte. Nyní zjara, když tedy právě nehoníte čas, ale můžete potkat i poznat několik druhů sýkorek, červenku, strakapouda a další. Za zmínku stojí i další ze zástupců živočišstva – divočák. Jednou jsem dokonce potkala divočáka-albína, jindy mi tak kousek od cesty, rovněž zjara, šumělo cosi v křoví – a ejhle, jejich pruhovaná děťátka. Určitě pod dohledem starostlivé maminky v dobrém směru větru pro mne a uctivé vzdálenosti.
Tož běhejte bez obav, a kochejte se!
