Přetrénování I. ‒ Co to je?

Přetrénování je nevypočitatelný nepřítel. Když jej včas nerozeznáme, může trvat dlouhé týdny až měsíce, než se zbavíme jeho příznaků. Když ale všechno zavčasu podchytíme, můžeme být za pár dní zase jako ryba ve vodě. Jednou se na známého trenéra obrátili s prosbou o sepsání článku na téma přetrénovanosti, napsal svůj nejkratší elaborát. Zněl: „Vyhni se mu!"

Přetrénování je definováno jako stav, kdy je tělo tak dlouho pod tak intenzivní zátěží, že bez dalších cílených opatření není schopno samo zregenerovat. Ti, kdo jej někdy zažili, mluví o pocitu, jako by je přejel náklaďák, jako by v jejich centrálním nervovém systému došlo ke zkratu. A ono to tak velmi podobně probíhá. Svalový aparát je v lidském těle ovládán centrálním nervovým systémem pomocí nervových (elektrických) impulzů. V případě permanentního přetěžování jsou nervové impulzy slabší a svalový aparát tak nemůže být řízen zcela správně.

V zásadě jde o to, že neúměrně rychle zvyšujeme v tréninku buďto objem (kilometráž), intenzitu (rychlost) nebo častost jednotek. Příčinou může být také nedostatek času na regeneraci nebo neúměrný stres ‒ to se týká i dalších částí našeho života, nejen sportu. Samozřejmě do hry vstupují také zkušenosti (jak dlouho už trénujeme) a také vrozené predispozice. Každý člověk je jiný.

Existuje celá řada příznaků, jimiž se přetrénování ohlašuje. Mezi ty nejčastější patří: dlouhodobá únava, výkonnostní pokles, častá zranění, vnitřní neklid, zvýšený krevní tlak, nižší tepová frekvence, alergické reakce, poruchy menstruačního cyklu u žen...

DÁVEJTE SI POZOR NA TYTO PŘÍZNAKY

Člověk pociťuje nechuť do tréninku nebo vůbec k jakémukoli pohybu. Stav přetrvává více dnů, nebo dokonce týdnů.

Na rozdíl od běžné svalové horečky jsou bolesti intenzivnější a odeznívají až o několik dní později. Zvláště začátečníci, kteří často chtějí rychle dosáhnout vynikajících výsledků, by se měli mít na pozoru.

V krajním případě se může stát, že nadměrná zátěž přivede organismus do paradoxního stavu, kdy tělo začne odbourávat svalstvo a ukládat tuky. Přestává platit základní rovnice více tréninku = více spalování tuku. Do dalšího vývoje nejvíce promluví hormony. Tělo se vlivem přetížení dostane z hormonální rovnováhy. Testosteronu (mužský pohlavní hormon, anabolický steroid) je relativní nedostatek, kortizolu (tzv. stresový hormon) naopak přebytek. Dochází k tomu, že tukové buňky citlivěji reagují na inzulín a ukládají ve zvýšené míře, zatímco svalové buňky reagují méně a zůstávají tak poněkud upozaděné. Svaly regenerují pomaleji a může dokonce dojít i k jejich odbourávání. A tuky se naopak mohou začít ukládat více.

Vysoce intenzivní trénink s sebou může přinést přetížení sympatického nervového systému, tedy té části nervů, které jsou odpovědné za chod látkové výměny, za krevní oběh a svalstvo. Výsledkem je zvýšená nervozita, předrážděnost a roztěkanost, snížená schopnost koncentrace. Za takovéhoto stavu probíhá regenerace samozřejmě mnohem pomaleji.

Zatímco rychlí sprinteři budou na přetrénování reagovat spíše nervózní roztěkaností, vytrvalostní sportovce bude spíše přepadávat „stoletá" únava. Předrážděný sympatikus se zde kombinuje s hormonální nerovnováhou. Výsledkem jsou pocity podobné jako třeba při silném nachlazení.

Tento symptom úzce souvisí s předchozím. Bolest proniká do kloubů i kostí končetin a dělá z jakéhokoli pohybu velmi nepříjemnou záležitost vlekoucí se i několik dní.

Hormonální nerovnováha, vyčerpaný organismus a další symptomy neprospívají ani naší obranyschopnosti. Imunita je oslabena, což se projevuje větší náchylností k nachlazením, chřipkám a dalším infekčním chorobám. Pro dobře fungující imunitu je pohyb nesmírně důležitý, ovšem pouze do určité míry. Pokud tuto míru překročíme, svoji imunitu oslabujeme.