Článek
Ne že bych měl natrénováno. Tuhle jsem si něco natáhl a na čtrnáct dní vypadl z tréninkového cyklu. Navíc se nechci moc uštvat. Slíbil jsem si totiž, že po odběhnutí desítky se ku své rodině do Kralup nad Vltavou vrátím také po svých. Bude to taková odměna za to, že jsem se po dvou dekádách zase přemluvil a kvůli desítce z té postele nakonec vylezl. (Zrovna jsem se houpal v hamace a nikam se mi vážně nechtělo.)
Mezi Obecním domem, domem U Hybernů a Českou národní bankou je dost živo. Běžci a běžkyně tam nervózně podupávají a snaží se urvat pro sebe co nejlepší startovní pozici. Co blbnou, říkám si. To nevědí, kolik je tady Keňanů? A čipová časomíra? Nezáleží na tom, jak rychle po výstřelu proběhnete startovní čárou, moderní technologie vám změří reálný čas, ať jste ve startovním poli kdekoli. No nic, nehodlám se nechat znervózňovat.
Dobosa!
Třeská výstřel a my se dáváme pomalu do pohybu. Ještě párkrát přejít do kroku, než je možné se opravdu rozběhnout. První dva kilometry si nadávám, že mi nenarostly ostřejší lokty. Neustále brzdění, proplétání, obíhání. Pak se to nějak konsoliduje. V davu vidím i Tomáše Zahálku. Bosý běžec v sukni vypadá, že se do toho dnes pořádně obuje! Hladce míjíme pátý kilometrovník. Vnitřní počítadlo mi říká – bacha na rychlost, čeká tě ještě víc než třikrát tolik! Osobní hlavový automat prostě na ty desítky není zvyklý, umí to jen do půlmaratónu. „Ale ne, zatímco jsi nad tím tak přemýšlel, už jsme za půlkou," hlásí zas.
Aha, paráda. Rozradostněn těmito daty poskytnutými centrální nervovou soustavou přidávám. Na sedmém kilometru mám potíže s dechem. Všechno šlape jak na drátkách, jen ten kyslík nějak chybí. Zatracené mnohačetné fraktury v oblasti hrudního koše! Píchá mě z toho v obou bocích, pak asi tak v celém břiše. Nějak to snad přetrpím. Poslední kilometr má cedule po sto metrech. Asi vám ani nemusím říkat, že to byl nejdelší kilometr ze všech. V cíli se už ani nesnažím vypadat dobře. Dám si birell, ne? No dobře, tak dva.
Noc u řeky
Navlékám o jedno triko navíc, začíná foukat. Míjím v protisměru poslední závodníky, stoupám na Letnou a mířím neomylně za vodou, řekou. Jako losos, kterého vrozená touha pudí plout na místo svého rodiště. Noční tmou míjím poslední skupinky pražských opilců a nořím se do sametové tmy. Cvrčci spustili svou odvěkou písničku, vítr si pohrává ve větvích stromů. Vypínám myslivnu, snažím se relaxovat za běhu. Z meditativního rozpoložení mne vytrhne až déšť několik kilometrů před domovem. Přibíhám v podstatě umyt. Doma už všichni spí. Nedá mi to, abych neskočil zpět do hamaky, ve které to dnes začalo. Zdálo se mi to všechno?
| Vítězka ženské kategorie Peres Jepchirchir zaběhla v Praze nejrychlejší desítku světa za tento rok! Nejrychlejší muž Daniel Chebii dosáhl na světově třetí nejrychlejší čas roku. Zase je ke komu vzhlížet a pro co trénovat. Možná příští rok vylezu na tu desítku z postele zas. |
