Článek
Překyselení organismu je v současném světě jednou z nejnebezpečnějších příčin degenerativních nemocí. Souvislosti s ním unikají jak oficiální nauce o zdraví, tak i nám samotným i přesto, že se tématu acidobazické rovnováhy na lékařských fakultách věnuje poměrně hodně. Ale ani mnohý lékař, natož obyčejný smrtelník, si mnohdy nedokáže vždy uvědomit přímý vztah mezi možným dlouhodobým nadbytkem kyselin v organismu a zdravím. Tak zvaná latentní acidóza (skryté překyselení) je stav, o němž nemusíme dlouho vědět. Jako časovaná puma ale spouští či zhoršuje většinu nemocí, k nimž máme nějaké dispozice. Již Hippokrates učil, že prakticky nelze onemocnět, udržíme-li správnou acidobazickou rovnováhu v organismu.
Narušení acidobazické rovnováhy vede k nedozírným následkům, které se projevují zdánlivě běžnými příznaky včetně špatné nálady, podrážděnosti a deprese přes revma, artritidu, alergie, žaludeční a střevní potíže, kazivost zubů...k pozdějším nemocem jako osteoporóza, ateroskleróza, křečové žíly, parodontóza, dna, ledvinové a močové kameny...až po rakovinu a infarkt. Profesor Otto Warburg, nositel Nobelovy ceny, při svém výzkumu objevil, že rakovinné buňky žijí převážně na principu původní látkové výměny kvašení – proto dnes zcela běžné kvasivé potraviny podporují rakovinné bujení a rakovinným buňkám kyselé prostředí vyloženě chutná. Další kapacita, prof. Heine z Univerzity ve Witten-Herdecke uvádí, že každé chronické onemocnění začíná lokálními skrytými acidózami, které pokračují celkovou latentní acidózou s odpovídajícími zánětlivými reakcemi buněk. Kolo se roztáčí v bludný kruh, v němž se pak při následné masivní acidóze ztrácí možnost řídit v ní základní životní pochody. Ta se může projevit „ztuhnutím" postižené tkáně, dosud zdravé tělo najednou bojuje s problémy, o nichž jeho majitel vždycky jen slýchal od starších a nemocnějších. A jednoho dne to neustojí. O poklesu výkonnosti nemluvě.
Jak to tedy funguje a co se v těle vlastně děje? Lidský organismus si s geniální přesností udržuje ve správném pH svou krev. Krevní plasma má pH 7,35 až 7,42 s jen velmi nepatrnými výkyvy. Při výrazném snížení pod 7,35 člověk umírá. Řada biochemických pochodů v těle je proto zaměřena na udržení pH krve, a to i za cenu nesprávné funkce jiného orgánu – kostí, ledvin, štítné žlázy a dalších. Krev má prostě vždycky přednost.
Kde se kyseliny berou?
Kyseliny se do těla dostávají v potravě (v druhém díle se dovíme z čeho), tvoří se v něm jako produkty látkové výměny nebo jsou nutné například při některých procesech trávení. I ty užitečné v nadbytku škodí – proto je bezpodmínečně nutné je z těla průběžně odbourávat a redukovat jejich hladinu. K jejich odbourávání/neutralizaci může dojít pouze za přítomnosti látek zásaditého charakteru, jako jsou například minerály a stopové prvky. S jejich dostatečným příjmem ve stravě je vše v pořádku. Jestliže ale přijímáme zásaditých látek málo a kyselých mnoho, organismus je nucen použít pro redukci kyselin v organizmu uložené zásadité látky. Vápník z kostí, chrom ze slinivky, zinek z prostaty, hořčík, který byl původně určen pro nervovou činnost atd. Organismus pak navíc začne ukládat nežádoucí vodu a zadržovat ji, aby kyseliny v těle naředil. Tím dochází k ochromení bezchybné činnosti orgánů a následně pak k nemocem, které postupně přecházejí do chronicity. Následuje dlouhý výčet výše uvedených i mnoha dalších chorob od a do zet.
