Článek
Místo nedělních nákupů jste s dalšími běžci vybíhali schody, jak se akce povedla?
Bylo to neuvěřitelné. Bylo vyběhnuto 136 568 schodů a díky Nadaci ČEZ, která nás podpořila, věnovala za každý schod nevidomým jednu korunu. Tento závod organizovali výhradně dobrovolníci a jen díky jejich podpoře a nasazení je možné celou částku věnovat na podporu nevidomých běžců, osvětu veřejnosti a na projekt "přes překážky", který pomáhá nevidomým vrátit se do pracovního procesu i přes jejich zdravotní postižení.
Zdolat tolik schodů není snadné, ale našli se i velcí srdcaři, že?
Běžci měli možnost se na trať opakovaně vracet. Při registraci si volili počet kol, která zdolají. Drtivá většina z nich se ale na místě odvážila pro daleko větší výkon. Byli i tací, kteří Corinthii zdolali šestnáctkrát. Do závodu se zapojili i nevidomí nebo jinak handicapovaní sportovci.
Proč jste se rozhodla pozvat běžce do hotelu, aby se „zničili" na schodech?
Souvisí to s tím, že jsem do tohoto hotelu chodila pravidelně běhat, když jsem trénovala na maratón na Velké čínské zdi. Ve spolupráci s hotelem a Světlem pro svět jsme se rozhodli, že v neděli tuto budovu zpřístupníme i ostatním běžcům, aby si mohli vyzkoušet, jaké to je, vyběhnout si jednu z nejvyšších budov v Praze.
Jaká byla pravidla?
Čas jsme neměřili, naše motivace byla, abychom hotel vyběhli co nejvíce krát do cíle, protože každý schod měl hodnotu jedné koruny. Byli jsme limitováni jen časem.
Jak složité je organizovat takto neobvyklý závod?
Hotel nám vyšel hodně vstříc, zpřístupnil nám prostory, dal zázemí, občerstvení, to bylo pro nás velmi důležité.
Jak dlouho trvala příprava od myšlenky ke startu?
Na vlastní kůži jsem si to vyzkoušela poprvé, příprava začala už před třemi měsíci. Jde poměrně o složitou věc. K tomu jsem byla hodně překvapená, jaký byl zájem o tento závod do schodů, registraci jsme museli předčasně uzavřít. Nemohli jsme si dovolit více běžců.
Čím si vysvětlujete takový zájem? Svoji roli sehrála charita, pomoc druhým, neobvyklá trať?
Věřím, že pomoc je hlavní motivace. Tady není vítězem první, kdo by měl nejlepší čas. Naopak měli jsme i nevidomé běžce, kteří se k nám přidali. Přáli jsme si vytvořit vzájemný zážitek.
Vy sama se účastníte hodně běžeckých závodů. V neděli jste byla organizátorkou, co je lehčí pro vás?
Samozřejmě organizace je složitější. Já závody neberu jako nějakou výzvu, častokrát se účastním jako trasérka nevidomých, tam je motivace jiná než se hnát za nejlepším časem. Spíš jde o to, dovést nevidomého v pořádku do cíle, postarat se o něj, aby on měl hlavně pozitivní zážitek.
Proběhl první ročník, bude další?
Ráda bych, aby se z toho stala tradice
