Článek
Tomáš Šebek běží maratón naboso.
A zase ten kalašnikov...
Tahle místnost, kde Tomáš běhal a pracoval, už také neexistuje.
Tomáš Šebek je známý běžec. Naboso i v teniskách. A dobrý lékař. Chirurg. I přesto, že na misích v Afghánistánu trpí spánkovou deprivací, často kvůli práci nestihne spát více jak hodinu dvě, si najde čas na pravidelný běžecký trénink. Kvůli bezpečnostní situaci ale nemůže opustit lékařskou ubytovnu, a tak trénuje na zhruba 80 metrech kolem domu či na jeho schodišti přes tři patra. Dvakrát takto nabíhá i půlmaratón.
Stovky občerstvovacích stanic
„Takhle dlouho jsem běhal kolem naší vily, protože běžet mimo základu nemůžu. Bylo to přesně 262 koleček. Trochu jak u blbečků na dvorečku. Místní se mohli uchechtat. Ale celý dvě hodiny mě hlasitě povzbuzovali, i když si museli říkat, jestli ten sáhib není tak trochu magor. Běhat malý kolečka má i svoje výhody, máte občerstvovačku na schodech hlavního vchodu každých 80 metrů. Celkem tedy 262 občerstovaček," dočtete se v Tomášových zápiscích.
Běh zachraňuje životy
Že může dobrá fyzička kolikrát zachránit život, se přesvědčuje na vlastní kůži, když u domu lékařů vybuchuje nástražná mina a trhá na kusy policejní auto. Je zrovna ve sprše, když dochází k detonaci. Zachraňuje jej bleskurychlá šipka k zemi a rychlý běžecký přesun do bezpečnějšího sklepa o několik pater níže. Zcela nahý! Trénink se prostě vyplatil. A Tomáš je rád, že nepodcenil ani nácvik běhu po schodech či naboso. Do úkrytu doráží první, před dalšími spoře oděnými kolegy. Přežívají všichni.
| TIP: Velkou pozornost vzbudily Tomášovy zápisky z působení v misi Lékařů bez hranic. Jadrný, mužný jazyk s neobyčejnou obratností vystihuje do překvapivě drobných až existenciálních detailů život, jenž – ačkoli minimalizován do několika základních funkcí – se před vnitřním zrakem čtenáře rozvíjí do nezměrných proporcí. Tomášovy poznámky vycházejí nyní pod názvem „Mise Afghánistán - Český chirurg v zemi lovců draků" také knižně. |
Ačkoli není Tomáš Šebek žádný militant či nenávistník, jeho ruce jsou potřísněny krví. Dalo by se dokonce říci, že je v tom až po lokty a někdy v té krvi i stojí. Součástí jeho profese na zahraničních misích je dávání lidí dohromady – po výbuchu nástražných systémů, po přestřelkách či nehodách. Z toho, co na něj kolikrát kouká z operačního stolu, byste snad ani nepoznali, zda je to člověk. A určitě byste nepoznali, která je to zrovna jeho část.
Dobrá rada
Nakonec snad ještě jedna dobrá rada z úst lékaře: „Během se perfektně zvládá migréna, na kterou čas od času trpím zejména z únavy, kterou jsem si v Afghánistánu docela užil. Vyzkoušel jsem všelicos, ale to okysličení zabírá daleko nejlépe. Jen se člověk musí zmotivovat udělat prvních pár kroků v běhu, když vás bolí hlava jako střep. Za prvních 30 minut to přechází spolu s tím, jak se uvolňují první endorfiny, což každý z běžců zná a bylo to potvrzené studiemi. Jenom musíte přemluvit migrénu, aby přišla ve vhodnou chvíli, kdy zrovna můžete někam utéct," směje se ostřílený běžec životem Tomáš Šebek.
