Článek
Vy jste se poprvé potkali na Valentýnském běhu v Praze. To zní jako z pohádky... S jakým cílem jste se na takovou akci přihlásili ještě jako single?
Tanja: Myslela jsem, že kombinovat běhání s valentýnskou romantikou je skvělý nápad, který jsem určitě chtěla podporovat. Tak bylo jasné, že se toho zúčastním. Neměla jsem velká očekávání, ale ráda poznávám nové lidi s podobnými zájmy. Proto jsem napsala inzerát na běžeckou seznamku, a byla jsem zvědavá, kdo na to odpoví.
Dalibor: Mně přišla zajímavá myšlenka, že někdo pořádá takový běh. Chápal jsem to jako vyloženě seznamovací záležitost pro singles.
Dalo by se říci, že vás dohromady svedl osud a běhání. Jak jste se k němu vlastně dostali?
Tanja: Už od dětství hodně sportuju a ráda zkouším nové věci. K běhání jsem se dostala v roce 2011, je to pro mě výborná kompenzace k práci v kanceláři ‒ venku a žádné sezení.
Dalibor: Jako IT-peciválovi mi byl zjištěn náběh na hypertenzi a lehce zvýšený cholesterol, tak jsem se asi rok přesvědčoval, že bych s tím měl něco dělat. A začal jsem na pravidelném čtyřkilometrovém okruhu.
Jak se Váš vztah vyvíjel v čase před svatbou? Věnovali jste se běhání intenzivně nadále, nebo zapůsobilo spíše jako katalyzátor, který zaúčinkuje při nějakých změnách a sám pak chemickou reakci zase opouští?
Tanja: Bez běhání sotva vydržím tři dny, tak určitě žádná pauza nenastala. Sport a být v pohybu jsou pro mě součástí štěstí.
Dalibor: Běháme pořád, u mě ale není úplně potřebou číslo jedna a dokážu bez toho i dva týdny vydržet, když se objeví jiné priority.
Stalo se poté běhání také vaší společnou náplní trávení volných chvil?
Tanja: Spolu jezdíme na závody, ale tréninky si organizujeme radši každý po svém.
Dalibor: Abych pravdu řekl, rád běhám úplně sám a společné výběhy pro mě nejsou příliš relaxační.
Jakou vlastně máte fyzičku ve vzájemném porovnání a kdo koho dnes musí více „tahat" na tréninky?
Dalibor: Tanja je mnohem víc vyběhaná a zvládá dlouhé tratě s rukama v kapsách, já je vždycky urvu a potom trpím.
Tanja: Je to jen otázka pravidelného a disciplinovaného tréninku. (smích)
Když se časově ještě na chvíli vrátíme: V jakém duchu Vaše svatba proběhla? Měla také něco společného s běháním?
Tanja: Téma celé svatby bylo běhání. Začalo to oznámením, které říkalo, že "Jsme se rozhodli proběhnout životem spolu".
Dalibor: Fotka svatebního dortu by asi řekla více než tisíc slov.
Život už nyní plánujete společně. Je tomu tak i při tréninku a závodech, na které se hlásíte, nebo máte každý svoje a vzájemně si jezdíte pouze fandit?
Tanja: Jezdíme na závody spolu a vzájemně se podporujeme.
Dalibor: Obvykle se snažíme běhat stejné závody, jen každý jinou ligu. (smích)
Tanja: Zatím jsme běželi jeden maraton spolu od začátku až do konce, to byl Maraton des Alpes-Maritimes z Nice do Cannes ve Francii. Pro mě to byla velká pohoda, Dalibor trochu víc trpěl. (smích)
Až jednou přijde na děti, povedete je také k aktivnímu životnímu stylu, k běhání?
Dalibor: O tom vůbec nepochybujte, Tanja je ležet u počítače nenechá! (smích)
Tanja: Přesně tak, běhání určitě poznají už z kočárku.
Jaké máte běžecké cíle pro rok 2017?
Tanja: Uběhla jsem celkem 12 maratonů, láká mě třináctý, ale asi to nebude letos. Soustředím se na kratší tratě a půlmaratony. Na menších závodech budu mít možná zase šanci na dobré umístění ve své věkové kategorii.
Dalibor: Neběhat maratony a zůstat jen u půlmaratonů, ty dlouhé tratě mě nějak ničí a desítka je zase nějak moc rychlá.
Jak byste poradili svobodným lidem zapáleným do trénování a s potížemi se seznámením? Existuje nějaká dobrá rada, jak najít tu správnou, toho správného v běžeckém prostředí?
Dalibor: Určitě pomůže zúčastňovat se běžeckých akcí, závodů. Ale na rovinu ‒ samo nic nepřijde, je třeba být aktivní a tu zajímavou druhou polovičku musíte aktivně oslovit, nenechat to na ní! (smích)
Tanja: Souhlasím. Důležité je mít otevřené oči a úsměv na rtech, a pak se v té euforii před startem nebo po doběhu může stát leccos...
