Článek
Při testování Garmin Forerunner 630 jsme měli ideální možnost porovnat, jak se mění dynamika běhu na páse a při běhání naboso. Běžely se maratóny a půlmaratóny ‒ na páse, naboso i klasické městské po asfaltu. Běžela je vždy tatáž osoba a v podstatě ve stejném tempu, aby nedocházelo ke zkreslením způsobeným změnou rychlosti. Z mnoha údajů, které je schopen sporttester ve spolupráci se sofistikovaným hrudním pásem měřit, jsme vybrali pět nejrelevantnějších a nejzajímavějších.
• O běhání naboso se tak nějak předpokládají a ví dvě základní věci. Člověk v důsledku dopadu na přední část chodidla musí zkrátit krok, a pokud tedy udržuje stejnou rychlost, musí zákonitě zvýšit frekvenci kroků. To náš experiment potvrdil. Nejkratší, bosý krok se od nejdelšího, obutého kroku lišil o pět centimetrů. Frekvence také odpovídaly předpokladům. Bosá byla nejvyšší, o 14 kroků na minutu vyšší oproti nejnižší obuté.
• Obutý člověk má tendenci krok natáhnout, protože si jeho chodidla mohou dovolit i dopady, které by normálně (naboso) už bolely. Nepřekvapí tedy, že obutý krok je nejdelší. Tady bychom si mohli začít mnout ruce. Na každém kroku „vyděláme" pět centimetrů oproti bosoběžci. Má to ale několik háčků. Ukazuje se, že v botách nám klesla frekvence kroků (174 oproti 188), vzrostla doba kontaktu chodidla se zemí (271 oproti 238 ms) a nadto nám vzrostla o 7 mm vertikální oscilace běžce. (Vertikální oscilace = jak moc se v běžeckém kroku „houpeme" nahoru a dolů. Jde samozřejmě o jev negativní, o neefektivní výdej energie. Nedosažitelným ideálem je oscilace rovna nule.)
Běh v botách se tedy, alespoň dle našeho malého testu, jeví jako neefektivní, více vyčerpávající a méně zdravý druh pohybu s využitím dolních končetin.
| PÁS | NABOSO | V BOTÁCH | |
|---|---|---|---|
| DÉLKA KROKU (m) | 1,04 | 1,01 | 1,06 |
| VERT. OSCILACE (cm) | 6,8 | 6,3 | 7 |
| KONTAKT (ms) | 268 | 238 | 271 |
| FREKVENCE (kroků/min) | 176 | 188 | 174 |
| VYVÁŽENOST (%) | 49,3/50,7 | 49,7/50,3 | 49,6/50,4 |
(Pozn.: Tučně zvýrazněné jsou nejlepší hodnoty, kurzívou nejhorší)
• Oproti tomu běh na pásu (s botami) ničím moc nepřekvapil. Hodně se podobá běžnému běhu v obuvi. Bylo by určitě zajímavé provést ještě pokusy na páse při běhu naboso. Délka kroku je střední. Od obutého běhu se liší jen o 2 cm. Vertikální oscilace se blíží obutému běhu. Je poměrně vysoká a od nejnižší, neobuté hodnoty se liší o 0,5 cm. O kontaktu se zemí platí totéž. Pás je i tady nejvíce podobný obutému běhu na asfaltu. Doba kontaktu je přesně o 30 ms delší než u bosoběhu a jen o 3 ms kratší než u běhu obutého. Frekvence dopadů chodidel je nižší, téměř totožná s obutým během. Jako nejhorší dopadl běh na pásu pouze v jediném kritériu, a to rozkládání hmotnosti mezi obě chodidla.
Co tedy lze z našeho pokusu vyvodit? V první řadě to, že běh naboso vykazuje nejideálnější hodnoty, ergo je nejúspornějším, nejekonomičtějším stylem. Jakmile obujeme boty, běžecký styl se podstatně mění. K horšímu. Pás se jeví jako dobrý simulant, ovšem odrážející všechny duhy i neduhy obutí. Co teď? Základní rada: Lepší běhat nějak než neběhat vůbec.
