Článek
O krušovický soudek představuje 20 kilometrů a již od startu se těšíte do cíle více než na běžných závodech. Cíl má totiž záviděníhodnou pozici ‒ v bráně pivovaru. A tak si namísto doplnění standardních tekutin můžete rovnou skočit pro pivo. Ale než se k němu dostanete, musíte překonat nejen zmíněnou vzdálenost, ale také znatelné převýšení 264 metry. Největší stoupání nastává od 14. kilometru a potrápí vás další téměř tři kilometry.
Avšak ani ostatní kilometry nejsou zadarmo. Na výběh by si člověk nejraději vzal silniční obuv, ale běžet v ní, budete litovat. Na polní cestě byste ještě se silničkami obstáli, ale v následné lesní části, která potrvá s krátkými přeběhy přes silnici až do cíle, by vás silniční boty podržely asi jako lodičky na sněhu. Terén, kořeny, mokré cesty, louže, štěrk, silnice zřídka. Takže krosová obuv je asi jasná.
Povídání zkracuje
Ale zpátky od bot k trati. Před 14. kilometrem se občerstvujeme, množné číslo je na místě, neboť běžím s výborným společníkem, s kterým se nejen podporujeme v dupotu nohou, ale také v občasné konverzaci. Ta se každý kilometr značně zkracuje a cíl se přibližuje. Po napití se pomalu dostáváme ke zmíněnému stoupání. Není příjemné, ale je tam, a tak zpomalujeme.
A běžíme, i když chuť jít je obrovská. Ale to už jsme nahoře a stoupání je završeno poměrně rovnou lesní polní cestou. Nohy přichází k sobě, bolí, běžet nechtějí. Nakonec to rozhýbávám, musím, zkracuji krok, zvyšuji kadenci a nakonec se dostávám opět na 4:29 na kilometr.
Po chvilce už následuje kilometrové sbíhání, kdy není problém běžet pod čtyři. Konečná fáze je ideální pro milovníky seběhů. Řadím se mezi ně. Zapomenete totiž na veškerou bolest. A to už vbíhám do Krušovic, následuje rovina, fanoušci před cílem a už na mě volají: „1:35, super, Kačí, jsi třetí žena v cíli!" a vy se jen rozhlížíte, kde doplnit tekutiny.
Na co vodu?
„Ne, vodu nechci," odpovídám a už stojím frontu na pivo. Bez peněz, protože s penězi neběhám. Nic si za ně po cestě nekoupíte, ani více síly do nohou ani druhé plíce. Avšak díky bohu, zde rčení „Bez peněz do hospody nelez" neplatí, dostávám pivo od spoluběžce z Maratón Klubu Kladno a je mi zase o kousek lépe.
S časem 2:33 dobíhají poslední jedinci a už zase stojíme frontu na pivo, hraje živá kapela. Při pohledu na druhou frontu, na grilované klobásy, si uvědomuji, že hlad není úplně vždy převlečená žízeň. Maso ale nejím, doplňuji kalorie z vlastních zásob, vlastní výroby.
Přichází vyhlášení. Nejprve jdou na řadu muži od nejmladších po nejstarší, pak přicházíme na řadu my, ženy, a to nejmladší. S časem 1:35:25 stojím nejvýš a zažívám dvakrát poprvé, poprvé za MK Kladno a poprvé první. Průměrné tempo 4:44, spálených 1120 kcal, naběháno 20,14 kilometrů, nejrychlejší kilometr za 3:55, nejpomalejší za 6:09.
