Článek
"Ještě žiju, ale v noci jsme na čtyři hodiny zastavili a spali. V půl druhý jsme to zabalili a šli chrupat, nedalo se," hlásil René první zprávy v pátek dopoledne. Před devátou ráno se nacházel na náměstí v Rakovníku, měl za sebou 66 kilometrů. Je to dost, ale není ani v půlce, mapa mu ukazuje uběhnout minimálně ještě stovku. A tak běží.
"Když to dobře půjde, tak bychom mohli být ve Varech do večera do devíti u hotelu Thermal, tam je cíl. Ke konci ale strašně ubývají síly, táhne se to, tak uvidíme," odhadoval kolega, kterému dělá společnost doprovod na kole. Ten veze zásoby jídla, pití, oblečení, spacáky, sleduje mapy. Sice jede na kole, ale to je stáří osmnácti let, takže oba nečeká nic snadného.
Spánek pomohl
"Jsem v pohodě, spánek dost pomohl, byla trochu zima, tak jsem hodil na sebe ještě nějaký oblečení, začíná ale svítit sluníčko. Zase je fajn," usmál se ultra maratónec, který by neměl mít s touto výzvou problém, má za sebou na stovku maratónů a Island proběhl křížem krážem. Co je jedna cesta, která vede ještě do lázní. Hlavně, aby dal sobotní půlmaratón, když si běží pro startovní číslo.
"Krize nebyla. Ona to je v podstatě neustálá permanentní krize nevelkého formátu," definoval René své pocity. Není nad to, přiběhnout na start závodu rozběhnutý.
Zatím běží rychlostí deset kilometrů za hodinu, ale občasné zastávky průměr snižují na osm na hodinu. „Občas netrefíme přesně cestu, běžíme po cyklostezce. Také zastavujeme na jídlo, doplňujeme pití. Naposledy jsme v lese našli studánku, snad v ní byla živá voda," usrkl běžec a končil rozhovor s tím, že má nějakou práci. Ano, stále běží.
Běží, běží a poběží
Celá akce odstartovala v Kralupech nad Vltavou ve čtvrtek v šest večer. "Pár lidí se přišlo podívat, někdo s námi i běžel, jeden maník dal i třicet kiláků, pak si ho ale přítelkyně vyzvedla a naložila do auta," dodal ještě René, který na dopravní prostředky může zapomenout. Musí po svých.
A pokud by vás zajímalo, co teď dělá, tak běží, stále běží. Takže dobrý běh!
