Článek
Gary Robbins je zatvrzelý Kanaďan, který se na závod vrátil už třetí rok po sobě. Loni mu úspěch vyrazila z ruky ošklivá náhoda. Krátce před potenciálně úspěšným dokončením se ztratil, cílovou pásku protnul o šest vteřin později, než končil časový limit, ale hlavně si při bloudění nechtíc zkrátil trať, takže výsledný čas vlastně nehraje roli. Letos se na start děsivě náročného závodu postavil zase.
Přišlo ale velmi kruté nepříznivé počasí se spoustou deště, bouřek, hromů a blesků a také velmi nízkými teplotami, které na trati zpomalily všechny běžce. Třikrát za sebou tak Kanaďan odjížděl domů s nepořízenou. Zase tak velká ostuda to ale není. Za celou dobu existence závodu od roku 1986 se úspěšně podařilo dokončit pouze patnácti lidem.
Běh pro radost
Závod je svou podstatou velice krutý. Běží se na pět kol, která mají možná 20 mil, možná o něco více. Časový limit je 60 hodin. Průběžný časový limit je 36 hodin na první tři kola. Pokud se zpozdíte, můžete si alespoň zaběhnout zkrácenou verzi na tři kola s limitem 40 hodin. Tady mu říkají Fun Run, Běh pro zábavu. Musí to být hodně velká zábava, protože každé kolo má převýšení dost přes tři kilometry. Barkley Marathons vznikl v zásadě jako výsměch vrahovi černošského aktivisty Martina Luthera Kinga. Jeho vrah totiž po svém zatčení uprchl z amerického vězení a v lesích Tennessee, kde se koná i závod, „zdolal" za 55 hodin pouhých 8 mil.
To ze zvláštností závodu ale zdaleka není všechno. Přesné přihlašovací podmínky nejsou zveřejňovány. Je známo jen tolik, že obnášejí něco peněz, kartony cigaret, ponožky nebo espézetky z aut běžců. Každý rok je dovoleno startovat asi jen čtyřem desítkám běžců a běžkyň. Trať okruhu není značená, nejsou tam žádné záchytné body a směr běhu se za závod může několikrát změnit. Ani start tady není tak jasný. Někdy mezi březnem a dubnem dostanou startující avízo. Pak čekají v kempu přírodního parku Frozen Head, až ředitel vydá pokyn. Od něj mají hodinu na přípravu. Start vyhlašuje ředitel závodu tím, že si zapálí cigaretu.
Knihovna v přestrojení?
Jelikož není trať kontrolovaná pořadateli, je po trase rozmístěno devět až jedenáct různých knih. Z těch musí běžec jako důkaz své přítomnosti odtrhnout stránku s pořadovým číslem stejným, jaké je jeho startovní. Startovní čísla běžců se ovšem po každém průběhu cílem kola mění. Kromě počtu knih se mění také trasa trati závodu a s ní nenápadně i její délka. Málo kdy má jedno 20mílové kolo skutečně jen 20 mil. Někteří z účastníků tvrdí, že jedno kolo mělo už i 26 mil (jeden celý maraton). Když ze závodu odstupujete, přítomný trubač vám zahraje tklivou melodii používanou na amerických armádních pohřbech. Zkusíte to příští rok taky?
